Takhle jsme to dělali 15 let

Jirka svoji podřízenou zdědil. Je z firmy, kterou přebrali a tam se pracovalo jinak. Kromě ní takhle přibral i dalších 5 osob. Ale paní je hlavní postava příběhu.

„Teď je ta paní tady a musí dělat věci tak, jak se dělají u nás. Ale to ona ne!
Výslovně jsem jí řekl, jak má odpovídat klientům, jak má dané případy řešit.
A co si myslíte?
Udělala si to po svém!
Já jsem s tím pak měl velké problémy, protože klient si stěžoval. Samozřejmě měl pravdu a musel jsem to žehlit. Vzteky jsem nemohl mluvit. Vždyť jsem jí přímo nadiktoval, co má udělat, co má odpovědět klientovi.
Vztek se mnou cvičil, ale nakonec druhý den, jsem jí zavolal a slušně jí vysvětlil, proč to takhle nejde řešit.
A víte, co mi řekla?
Že ona to takhle dělala 15 let …

Myslel jsem si, že mě snad po takovém telefonátu trefí pepka.
Já jsem klidný člověk, ale tohle jsem od nikoho z mého původního týmu ještě nezažil.
Okamžitě jsem jí chtěl vyhodit, a to chci vlastně pořád, pod sebou ji nechci. Mám pravdu?“

Otázky k zamyšlení
– Máte pocit, že daná paní je hlavní postavou příběhu?
– Nebo se vám zdá, že by se Jirka měl zamyslet i nad někým jiným?
– Je problém v paní? Nebo v Jirkovi?

Přejít do jiné firmy, do jiné kultury, pod jiné vedení… je náročné, a ne vždy to probíhá lehce. Znovu potvrzovat, že jsme dobří. Dělat to, co jsme dělali někdy kdysi a víme, že to nefungovalo?

Za sebe navrhuji
– Podívat se nejenom na danou paní, ale na celý tým. Jak oni pracují, jak se sžívají, kooptují… paní může být jen vršek ledovce.
– Jak Jirka výrazně emočně reagoval. může se to stát, ale nemůže to být nějaká jiná událost (podobná), která spustila v Jirkovi dané emoce?
– Víme, proč to daná paní tak udělala? To, že to dělala takhle 15 let mělo asi taky svůj důvod…a víme jaký?

Často vidíme věci jen ze svého úhlu. Navrhuji se ptát, poslouchat, ptát, poslouchat, všímat si, snažit se pochopit.