Připravíte a protlačíte pro svoje lídry kurz „Jak motivovat svoje lidi“, protože jim to moc nejde. A když se vrátí, tak to dělají stejně.
V čem bývá problém
– teorie je teorie, pěkně se to poslouchá, ale zapomenu na to po první přestávce,
– přesně nepochopím, o co v daném výkladu šlo – mám představu, ale trochu matnou na to, abych to mohla realizovat,
– nemám to zažité, tak to nedělám.
Úplně tomu rozumím! Taky mám spoustu věcí, které si říkám – jé, to by bylo fajn někdy použít. Časem se k tomu vrátím, pochopím a uvidím…. A NIC!
Tak jsem s úspěchem zavedla – a to u všech úrovní manažerů – od týmlídrů, supervizorů ve výrobě, přes vedoucí oddělení IT, manažery v bankách….
– „UČENÍM JINÝCH SE UČÍME SAMI.“ Docendo Discimus
Česky bychom řekli – kozel zahradníkem.
Jak na to jdu
– Na kurzech mám ráda, když jeden den mám „výklad“ a rovnou upozorním skupinu, že druhý den takový výklad budou mít oni sami, tak ať se na to připraví. Že “kdo je kdo a jak na koho“ – budou přednášet svým zástupcům, nebo lidem, kteří je budou zastupovat během jejich dovolené…. na 15 minut v kostce, jednoduché a srozumitelné povídání o daném tématu tak, aby to bylo pro druhé užitečné a dávalo jim to smysl.
Je zajímavé, že účastníci
– mají pocit, že je to legrace – „přece já nejsem lektor?“,
– ale dávají mnohem větší pozor, protože „co kdyby to myslela vážně“,
– mají dotazy, zdá se, že o tom přemýšlejí, že to chtějí pochopit.
Dávám k tématu buď svoji knihu – nebo obsáhlejší materiály, aby měli z čeho čerpat i při samostudiu doma. Kdo chce, má se kam podívat.
A druhý den rozdělám účastníky do skupin po třech a zadám jim konkrétní část výkladu, kterou si připraví pro své imaginární kolegy. Chci nejenom „výklad“, ale hlavně jejich konkrétní příběhy, kdy, co oni sami z toho řešili. Jejich best practice. Na přípravu dostávají tak 40 minut času celkem. Hlavní noty si připraví na flipchart, rozdělí si role – kdo co řekne a jdeme na to.
Na skupinu je max. 10–15 minut prezentování.
Výhodou je, že
Rizikem je, že