5 tipů, když si nás skupina nevšímá

Minulý týden jsem měla kurz, jehož součástí byl nácvik prezentace s náročným auditoriem.  Jak reagovat, když skupina mlčí,  kouká do mobilů,  dělá si svoje, ťuká do stolu, baví se mezi s sebou a řečníka si nevšímá.

Moje doporučení – odžité a ozkoušené – a pro vás ráda sdílím

První tip

• Ještě předtím, než jdu na „plac“, musím najít v tématu něco, co já sama za sebe CHCI bytostně říct a předat. U mě nefunguje se dát do „americké pohody“, být happy, být nabuzená a veselá.

Ale najít v sobě důvod, že to lidem stojí za to.  Většinou si tohle ladění dělám v autě, v metru, říkám si „proč by mě měli chtít poslouchat“. Nevím, jestli to píšu srozumitelně, ale vnitřně se nastavuji na téma, na skupinu a vyvolávám v sobě touhu se s tím poprat co nejlépe.

Druhý tip

• Na začátku stojím, s úsměvem se dívám na skupinu, sama se tím dávám do pohody. Jsem ráda, že lidi přišli, že jsme se sešli, že je všechno v pořádku. Do 20 lidí navážete s každým oční kontakt. Je důležité, aby mě zaregistrovali. A při individuálním očním kontaktu se i já naladím na každého a vnímám, co by se s ním mohlo dít (v pohodě, těkavé oči, ostentativní nezájem, radostná jiskra…). Chvíli mlčím, pozoruji, usmívám se,  stojím a je tam i chvíle ticha. Většinou to lidi nevydrží a zvednou oči, co se děje.

Třetí tip

• Mám dobrou zkušenost s tím mluvit zejména ze začátku spatra. Ocenit to, že fyzicky přišli. Že si udělali čas, že máme šanci o tématu mluvit společně. Já sama oceňuji každého, kdo přijde na kurz, kdo se chce něco dozvědět, kdo mi dá svoji energii a čas. Soustředím se na jasné vysvětlení PROČ jsme tady, k čemu to je a co by jim to mohlo přinést.

Čtvrtý tip

• Když je to sporné a vím, že to není jejich vlastní rozhodnutí, že přišli, ale že museli, tak to ocením. „Vím, že jsou to dvě hodiny, co tady společně strávíme. A vám stojí vaše denní práce. A nikdo ji za vás neudělá. Vážím si toho, že jste tady. Že můžeme společně probrat to a to…. Za sebe udělám maximum, abyste odcházeli s pocitem, že to byl dobrý a užitečný čas.

Pátý tip

• Někdy dané téma vyvolává nesouhlas nebo rozdílné názory. Za mě je nejlepší,  to pojmenovat z jejich úhlu pohledu. „Když se řekne Hodnocení, tak si vybavíme, že na takových kurzech a workshopech, kde se o tom mluvilo,  jsme zažili hodně. Když se na vás dívám, vidím zkušené manažerky/manažery a nechci nosit dříví do lesa. Na druhou stranu hodnocení je důležité – pro vás, pro hodnoceného a je to hodně času, který tomu věnujete. Dnes mám pro vás připravené tipy a doporučení, která by se vám k hodnocení mohla hodit.“

A nejdůležitější informace je, kdy je oběd a kdy to končí

• Všichni mají rádi, když mají jasno. Co konkrétně je na programu – témata – obsah, o čem to bude a proč (užitek, co se dozvědí, co jim to přinese…). Stejně přesně nevíte, jak to bude probíhat, ale máte zhruba představu, a to je důležité.
• Řeknu i něco málo o sobě, pokud mě neznají, co by je mohlo zajímat. Nebo já a dané téma. Jak to s tím mám.
• Klíčové jsou informace – o přestávce, času na oběd a kdy bude, kdy se končí, že se nepřetahuje, co si odnesou domů, kde najdu materiály.

 Za mě dobrý začátek je dobrý start i pro vzájemný vztah. A dát si práci s tím vysvětlit proč by měli poslouchat, stojí za to.