V práci se propouští, doma je to jinak

Ve firmách dochází k překvapivým změnám. Je mnohdy odejit někdo, o kom jsme byli přesvědčeni, že se to nemůže stát. A někdy se nám přihodí, že podobné nenadálé překvapení nás čeká i v soukromém životě. Tak ať jsme alespoň trochu připraveni.

Co můžeme dělat

Nejprve srdce, pak hlava.

 Nejprve přijdou emoce – překvapení, vztek, lítost, obava, strach…, tak jim dejme prostor. Třeba ne přímo v práci, ale v bezpečí doma, někde kde můžeme být sami. Vybrečme se, vyvztekejme se, znovu a znovu si to rozebírejme, pořádně to nahlas řekněme, co si o tom myslíme.

Když jsme plni emocí, přemýšlet nedokážeme. A pak když trochu vychladneme, můžeme začít přemýšlet, co s tím.

Vezmeme si tužku a papír a srovnáme si myšlenky. 

Přemýšlíme o všech možných variantách. Jestli tomu, co se stalo rozumíme, proč to je, kam to směřuje, co se dá očekávat. A srovnáme si, co můžeme dělat my.

• Třeba si řeknu, že nejlepší bude se o to nestarat, hledět si své práce a čekat. 
• Nebo že by bylo rozumné se zeptat bezprostředního šéfa, nakolik se nás změny týkají a co on si o tom myslí. 
• Nebo se rozhodnu, že si opráším svůj životopis, abych byla připravená, kdybychom ho musela použít. 
• Nebo bych mohla zavolat Jitce, kamarádce z konkurenční firmy a zjistit, jak to vypadá tam.
• Nebo je to dobrá příležitost nečekat na to, co se stane v dané firmě, a zkoušet hledat jiné místo, protože už tady stejně nejsem dlouho spokojená. 
• Nebo jít do vlastního podnikání, což jsem chtěla. 
• A v té cukrárně o tom začnu přemýšlet, propočítávat svůj nový business. 
• Anebo mi u dortíku dojde, že já tu firmu nechci opouštět. Nechci stahovat kalhoty, když brod je daleko. Že by mi bylo líto, kdybych neviděla svoje kolegyně, lidi, které mám ráda. 

Taky je hodně důležité si srovnat svoje pravidelné měsíční výdaje, kolik mám rezervu a jak bychom to finančně zvládli.

TIPY, co mi v tom mohou pomoci

• Až opadne emocionální překvapení (co se to děje, proč se to stalo, jak je to možné, smutek, strach, vyděšení, naštvání…), udělat si čas a pořádně si to sami promyslet, co a jak můžu a chci dělat.
• Dát si vnitřně deadliny. Dokdy o tom nebudu přemýšlet (třeba měsíc nechám, jak se to vyvine…), kdy na to sednu. A dokdy to „VYDRŽÍM“. Dokdy tomu dám šanci. Třeba si řeknete, do léta nedělám nic, čekám, pak dovolená a když se věci nepohnou a nebude mi tam dobře, tak na podzim se aktivně poohlížím jinde. Deadliny nám udělá to, že to nekonečné trápení bude časově ohraničené. A s tím se dá fungovat.
• Také je důležité dodržovat deadliny i na to, že se tím nebudu znova a znova zabývat, řešit to, probírat to zleva, zprava… 
• Stejný model jako se změnami nebo nespokojeností v práci, to je i se změnami a nespokojeností v našem životě. Ale doma je to samozřejmě mnohem těžší. Nejedná se jenom o nás, ale mnohdy i o děti, ovlivní to rodinu jako celek. A také velkých problémem je, jak to finančně zvládneme.

ZÁVĚR

• Ať se stane, co se stane, nejbližší osobou, kterou mám, jsme my sami. My musíme být v klidu. Jak říká Viktor Emanuel Frankl – Nemůžeme mnohdy ovlivnit, co se děje, ale co určitě ovlivnit můžeme je to, co s námi právě ty vnější podmínky udělají.
• Buď nás změny okolo „seberou“, posílí nebo někdy stačí, když z toho vyvázneme se zdravou kůží. A za pár měsíců jsme zase ve své síle.