Používání deníků – pro sebe a pro práci

Nedávno jsem dostala jsem od kolegyně zajímavé otázky a ráda se s vámi o ně podělím.

Proč je podle Vás pro člověka zaznamenávání myšlenek a vzpomínek prospěšné?

Jako psycholog říkám, že pro deníky jsem! A nemyslím tím jen ty peněžní, cestovatelské či jiné. Myslím pro ty klasické deníky, které jsme si mnozí začali psát v pubertě a někteří s nimi pokračujeme dodnes. 

Proč má deník takový význam?

Je důležité se zastavit, znovu se k určitým věcem vrátit, zformulovat, co se vlastně stalo, najít ta správná slova. A uzavřít to. To nepříjemné dát to do krabice a poslat k ledu. To pěkné si oživit a mít to jako „ohříváček“ na zimu.

A teď krok za krokem. Začneme tím nejdůležitějším – zapsat si to. Třeba do deníku. A tím psaním umožnit, abychom 

• se zamysleli zpětně nad tím, co se vlastně stalo, proč nás něco zasáhlo,
• znovu prožili radost, hrdost nad tím, že se nám něco povedlo,
• zpracovali negativní emoce – zklamání, bolest, můžeme se znovu vyvztekat, vybrečet se, smutnit…. dostat ze sebe pocity méněcennosti, ublíženost, strach, nejistotu, zlost a potřebu to vrátit,  
• dát si doporučení pro sebe na příště.

Když nepochopíme věci hned, při psaní, máme šanci se k tomu vrátit někdy příště. Už s odstupem a chladnou hlavou. A můžeme lépe pochopit druhé a sebe. (A taky je to velká legrace si číst staré záznamy.) 

A může nám být deník nápomocný i vzhledem k zaměstnání – například ke zvýšení efektivity práce, rozvržení strategie, či k něčemu dalšímu konkrétnímu?

A tady taky jednoznačně říkám ANO! U dlouhodobých rozvojových programů s deníky pracujeme. A má to výborné výsledky.  

A často používám psaní záznamů z práce jako součást koučovacího procesu. Není to přímo deník, který klienti píšou denně, ale po koučinku poprosím klienta, aby mi napsali krátký mail – nestrukturovaně, jak jim to přijde na mysl, co je zaujalo, oslovilo, co jim leží v hlavě z toho, o čem jsme mluvili.  

Klienti to neberou jako otravný domácí úkoly, jako MUST aktivitu, ale vnímají to jako možnost, si to znovu projít, srovnat v hlavě a zamyslet se nad tím. Zvlášť analytici to velmi oceňují. A pro mě jako psychologa je zajímavé to porovnat s jejich reakcemi přímo na našem sezení. Dají mi šanci jim lépe porozumět.

A kromě toho další výhody „toho mailového vypsání“ vidím v tom, že:

• Se učíme formulovat věci– co se stalo, jaký to mělo důvod, jaké jsou dopady, co je za tím atd. Tím, že to musíme zapsat, se na chvíli zastavíme, přemýšlíme o tom a při hledání těch správných slov si uvědomujeme i věci, které nás dříve k tomu nenapadly. 

Je to trochu podobný model jako u koučování, kdy koučovaný se vrací k určité situaci, dívá se na to z jiného pohledu a sám si přichází na řešení. 

A tenhle podobný princip se realizuje, i když u sebe kouče nemáme (a neklade nám k tomu inspirující otázky), ale při psaní dochází k tomu, že v rámci našeho vnitřního dialogu sami se sebou, může docházet k podobnému nadhledu.

• Podíváme se na věci znovu a jinak! Když si po sobě přečtete, jak probíhal nepříjemný rozhovor s kolegou, můžete vás zaujmout, že jste volil slova, která zpětně hodnotíte jako příliš agresivní („Neudělal jsi to dobře, stejně jako nejsi pečlivý v reportech po celou dobu atd…). A máte šanci najít slova, která budou výstižnější, a nebude vybízet druhého k ofenzivě.

• Získáváte fakta. Doporučuji si věci zapisovat – stačí do diáře, tabulek. Teprve když si dáme na papír, kolik máme za den schůzek, můžeme pochopit, jak je to pro nás náročné. Zpětně můžeme dojít k tomu, že jsme strávili celý cen na online meetingách a na oběd pro sebe jsme měli jen 10 minut, abychom si ohřáli včerejší guláš. Pak není divu, že jsme večer úplně vyřízení. 

Vedli jste si vy sami někdy deník? A děláte to dodnes? Budu ráda, když budete sdílet misa.dankova2020@gmail.com. Děkuji!