Jak se vyrovnat s tragédií

V prosinci byl v lese v Klánovicích zavražděn mladý otec a jeho dvouměsíční miminko.
Těsně před Vánocemi došlo ke střelbě na Filosofické fakultě UK v Praze – se 14
zabitými a mnoha zraněnými. Vykolejilo mě to. Do klánovického lesa jsem chodila
pravidelně a ráda běhat. Je to moje oblíbené místo k rozjímání. A Filozofická fakulta
– moje alma mater. Chodby, učebny, všechno jsem znala.
Co to v nás vyvolává? Od strachu, vzteku, nenávisti, bezmoci, lítosti, zoufalství,
pocitu bezmoci, zranitelnosti. Až přes nenávist a touhu po odplatě. Nebo naopak
pocit odpojenosti, vytěsnění, snaze „to nevidět a nepřipouštět si to“.
Zatřese to s námi. Co můžeme a co nemůžeme dělat.

• Dát si čas na své emoce. Vnímat je, nebojovat s nimi. Nechat je odplynout.
  Mluvit o tom se svými blízkými.
• Omezit sledování dalších detailů tragédií na sítích. Být na čas offline.
• Rituálem uctít oběti – svíčka, vzpomínka, respekt a účast.
• Věnovat se sobě – jíst, pít, spát, chodit ven, být mezi lidmi, pracovat a
  odpočívat. Dodržovat řád.
• Nebát se požádat o odbornou pomoc.
  Pokud máte ve svém okolí děti
• Určitě doporučuji zjistit, co ony o tom ví a projít s nimi, jak ony to prožívají a
  jak to na ně působí.
• Dát jim šanci vyjádřit jejich emoce.
• Pokračovat v jistých činnostech, podporovat jejich pocit bezpečí.
• Nebagatelizovat to („to se tak prostě děje“), nenegovat („třeba to tak ani
  nebylo“), nevytvářet obavy („to se ti taky může stát, když…a proto nesmíš
  chodit sám do lesa atd.“).
• Podle věku dítěte to probrat, nechat odeznít emoce a uzavřít. Pokračovat
  v rutině, která jim dodá jistotu. A sledovat je.
  A pokud máte kolem sebe mladé lidi:
  Jich se to může dotýkat ještě více. Doporučuji podobný postup a nechat je to
  vyjádřit, „přemýšlet o tom nahlas“, vypovídat se, nechat odeznít emoce…Vždyť se to
  stalo jejich vrstevníkům, na půdě jejich vysoké školy, která je synonymem bezpečí.
  Není řešení zůstávat doma a být online. Máme v paměti ještě postcovidové
  symptomy – že se mladí lidé bojí vycházet, raději jsou zavření ve svém pokoji.
  Kdybychom se někdy dostali my sami do podobné situace a měli jsme čas
  zareagovat, tak se doporučuje tento postup:

1. Zorientuj se v prostoru – kde jsou dveře, okna, kde je agresor.
2. Utíkej pryč!
3. Pokud to nejde utéct, schovej se.
4. A pokud se nemůžeš schovat – bojuj všemi prostředky, co můžeš. Knihou do
   krku, tužkou do oka atd.

Tragédie, které se kolem nás dějí, nás mohou zasáhnout víc, než si dokážeme
rozumem připustit. Přestože se nám osobně nic nestalo, ani našim blízkým, dotýká
se nás to. Může to „otevřít staré rány“, o kterých ani nevíme, že nemáme
zpracované. Doporučuji to nepřecházet, ale „opečovat“. U sebe a svých blízkých.