Já nebyla na školení snad už dva roky a musím říct, že mi to vůbec nechybí.

„ Natáčení na kameru, dva dny mimo a práce stála. A ne vždycky mi to sedlo.“  Proč dnes lidi moc o živé školení nestojí? Protože toho máme dost. Dost práce, nových činností, taky si musíme říct, že jsme na covidu si odvykli. Chodit na hodiny ve fitku, na pravidelný fotbálek, ale i na jazykové hodiny, workshop keramiky či víkend s jógou. Byla doba, kdy to nešlo, pak jsme trochu zapomněli a teď se nám nechce. A stejné je to se vzděláváním ve firmách. Dříve se nás moc nikdo neptal. Byly den – dva školení za rok, s manažerem jsme vybrali z nabídky a absolvovali jsme to. A nebývalo to špatné. Mnohdy to bylo i s přespáním, poznali jsme nové lidi z firmy, něco se přiučili, taky jsme si odpočinuli a bylo to fajn. Během covidu přišlo – nic neděláme, protože to nejde. Pak bylo období jen online. Ze začátku to bylo lákavé – z domova na pár hodin – se dozvídat často i zdarma nové věci. Ale upřímně – kdo z nás má dnes chuť si sednout k počítači a hodiny být ve virtuální třídě s druhými lidmi? Takže suma sumárum – je jasné, že se lidem samostatně školit nechce. Že nevolají po školeních, protože i ta forma, která byla dříve (celý den, dva, přespání) je pro nás moc dlouhá, odvykli jsme i sociálnímu kontaktu s druhými lidmi, upřímně taky budget na vzdělávání není tak vysoký. Ale když svoje lidi necháme bez rozvoje, učení se, školení…. není to dlouhodobě dobré. Určitě můžeme posilovat sebevzdělávání (knihy, videa, podcasty atd.), a zároveň bych řekla, pojďme se společně sejít a společně se trochu posunout. Sdílet zkušenosti, vidět, jak to mají druzí, něco se od nich přiučit. Vyzkoušet si něco nového. Přiučit se. Společně se zasmát a dostat novou inspiraci. Do práce a do života. Napište mi a nezávazně vymyslíme právě pro váš tým něco, co vás bude bavit a zároveň vám to bude k užitku. Těším se na vás. Vaše Míša