Jak mám o té situaci mluvit s dcerou, která je z toho úplně hotová? Je jí 17 let a děsí se, co bude.

Mluvme o tom. Co se děje, co my o tom víme, jaký je náš názor a postoj.
Nebojme se mluvit i o našich pocitech. I my, přestože jsme dospělí, máme obavy. Cítíme se nejistě. Jsme zaskočení. To, že jsme otevření, podporuje opravdovost naší komunikace. Děti nás dobře znají a vědí, co se v nás děje.
Zároveň platí, že Česko je bezpečná země a děláme řadu odpovědných kroků. Stejně jako další země Evropy.
My doma v rodina jsme jistota. Jsme spolu, pomáháme si. My zvládneme všechno, stejně jako jsme zvládli jiné věci v životě.
Nebavit se jen o tom, co se momentálně děje ve světě. Zajímat se o každodenní normální život. „Ve středu jsi objednaná k zubaři. Nezapomeň na to. Ukaž, jak se hraje ta nová hra, co se ti tak líbí. Pojď půjdeme ven se psem. Upečeme si ten koláč, na který už dlouho máme chuť.“