Ze všech konzultací, které v poslední době mám, vyznívá strach. Strach o sebe, o životy lidí na Ukrajině, strach, o to, že se Putin nezastaví, že to vtrhne k nám. Strach o rostoucí ceny, strach o to, co s námi bude a jak to zvládneme. A často největší strach máme o děti. Jak jim dnes můžeme pomoci, aby to „vzali“ co nejlépe. Aby je to netrápilo, aby...
Být spolu, a to při takových aktivitách, které jsou pro vás běžné. Jít spolu nakoupit, skočit k babičce, podívat se na film, který nás společně baví. Dělat to, co nás obě strany těší a máme to rádi. Nebát se napřímo zeptat, co se děje? Co je trápí? Jak danou situaci vnímají a hodnotí spolužáci? Co o tom píšou na sítích kamarádi? Jde...
Mluvme o tom. Co se děje, co my o tom víme, jaký je náš názor a postoj. Nebojme se mluvit i o našich pocitech. I my, přestože jsme dospělí, máme obavy. Cítíme se nejistě. Jsme zaskočení. To, že jsme otevření, podporuje opravdovost naší komunikace. Děti nás dobře znají a vědí, co se v nás děje. Zároveň platí, že Česko je bezpečná země...
Ať chceme nebo nechceme, válečný stav na Ukrajině působí na nás všechny a každý se s tím vyrovnáváme, jak umíme. Plný obdiv všem, kteří aktivně pomáhají a organizují pomoc. A to nemluvím o těch, kteří jsou v té situaci v první linii. Ale já bych se ráda věnovala nám ostatním, kteří darovali peníze, věci, snažíme se být nápomocní, ale sami tak trochu nevíme, co...
Michaela Daňková