Samé jedničky nejsou garancí na úspěšný a šťastný život

Samé jedničky nejsou garancí na úspěšný a šťastný život
Všimli jste si, že ti nejchytřejší žáci ve škole nejsou těmi, kterým se daří v životě?
Existují na to výzkumy, píšou se knihy na téma, proč trojkaři šéfují jedničkářům.
Myslím, že to souvisí i s tím, že trojkař se musí vypořádávat s tím, že mu něco nejde.
Trojkař zažije neúspěch
V první třídě jsme často psali úkoly s dědou. Všechno šlo, ale u psaní to bylo zlý.
Tam jsme dostávali poznámky od paní učitelky typu „Nehezké!“ „Opravdu ošklivé“
„Snaž se!!!“
Já se snažila, ale nešlo to. Neuměla jsem si poradit. Bylo to trauma, ale díky dědovi a
jeho nadhledu z války, jsme z toho nedělali vědu a soustředili se na recitování
dlouhých textů, které si nikdo jiný ze třídy nepamatoval. A tím jsme dohnali známky.
Myslím si, že pro mě nezdary při psaní, byla nakonec dobrá zkušenost. Ale musíme
k tomu mít parťáka, který nám dá emocionální jistotu, že pro něj jsme dobří, ať
píšeme, jak píšeme. A taky je pravda, že psaní se známkovalo jen půl roku, to se dá
přežít.
Trvalý úspěch je špatný učitel.
Když nám jde něco samo, ani nevíme, čím to je. A hlavně – navykneme si
automaticky na úspěch. Těžce zvládáme, když se nám nedaří.
Zažít neúspěch znamená:

• muset se srovnat s tím, že jsme to nedali,
• pobrečet si, vyvztekat se, zvládnout i nespravedlnost života,
• snést, že druzí se na nás dívají spatra, že pro ně nejsme dost chytří, šikovní,
  schopní,
• musíme druhé přesvědčit, hledat řešení, poprat se s tím,
• dát do toho energii, kreativitu, posiluje nám to stresovou odolnost.
  A ani pak třeba nám to třeba nemusí jít, pak je dobré toho nechat a zkusit něco
  jiného.

U nové generace se mluví o tom, jak jsou „křehcí“. Právě v tom, že neumějí
zvládat neúspěch. Že pohořeli v něčem. Že je nepustili k maturitě. Že se s nimi někdo
rozešel. Že dostali haty na sítích. Že nejsou hned dobří, když něco začnou. Hodně se
poměřují s ostatními. Svůj neúspěch si berou osobně. Vnitřně je to hodně zraňuje.
Mám několik takových mladých klientů, kteří neuspěli na první dobrou v náročné
pozici. Chápu to a vnímám, že často přijali pozice a odpovědnost, na kterou nebyli
ještě lidsky vyzrálí, že nemají kde brát zkušenosti…. A je náročné jim říct zpětnou
vazbu, která by byla k věci, a kterou by přijali.
Pamatujete si, kdy vám něco nešlo? Když jste zažili neúspěch, debakl, byl to
průšvih?
Když se na to podíváte teď s odstupem, co vás to do života naučilo? Co vám
pomohlo?

misa.dankova2020@gmail.com
Mějte se krásně. Vaše Míša