A mám i „viníka“
Denis Diderot (1713-1784) neměl peníze na svatbu své jediné dcery. Žil v chudobě, ale ve světě byl známý pro svou knihu Encyklopédie.
Ruská carevna Kateřina Veliká milovala jeho knihy a když se dozvěděla, jaké má starosti, nabídla mu, že od něj jeho svazky Encyklopédie koupí. A z Diderota se stal náhle bohatý člověk.
Ale co ho zničilo – byl dárek, který dostal – elegantní šarlatový plášť.
Když se podíval na ten úžasný nový plášť, a porovnal ho s jeho starým oblečením, „musel“ si pořídit oblečení nové. A následovaly nové doplňky do bytu, nový nábytek atd.
Jeden nákup vedl k dalšímu nákupu.
Tento efekt dostal název po něm – „Diderotův efekt“. Dnes se o tomto jevu mluví v souvislosti o udržitelné spotřebě, o spirálovitém vzorci spotřeby s negativními dopady.
Sám Diderot v eseji, kde tento jev popsal, píše: „Lituji rozloučení s mým starým županem“. A vypráví o tom, jak dar krásného županu vede k nečekaným výsledkům, a nakonec ho uvrhne do dluhů.
„Byl jsem absolutním mistrem svého starého županu, ale stal jsem se otrokem svého nového…Pozor na znečištění náhlým bohatstvím.“
Z psychologické praxe mi situace se županem připomíná situace, kdy se zejména ženy začnou měnit. A mnohdy si to ani ony samy v daném okamžiku neuvědomují!
Změní účes a „už to jede!“ Nová hlava, nové oblečení, nové tělo, nové nápady, mnohdy nový partner a nový život.
Přeji vám mnoho nových županů, které povedou k novým, krásným začátkům.