Copak se dneska může někdo z něčeho radovat?

Ať chceme nebo nechceme, válečný stav na Ukrajině působí na nás všechny a každý se s tím vyrovnáváme, jak umíme. Plný obdiv všem, kteří aktivně pomáhají a organizují pomoc. A to nemluvím o těch, kteří jsou v té situaci v první linii. Ale já bych se ráda věnovala nám ostatním, kteří darovali peníze, věci, snažíme se být nápomocní, ale sami tak trochu nevíme, co dělat se sebou a svými obavami a nejistotou nejbližších.
Můžeme se nám zdát, že v této době nemáme právo žít normálně, když druzí jsou v těžké situaci. „Copak si mohu s radostí užívat dort a kafe, a dělat, jako že se nic neděje?“
„To mám jít na procházku a radovat se, že jsou tam první jarní kytky?!
„Můžu žít normálně, když nedaleko od nás je válka? To byly věty, které jsem včera slyšela na konzultacích. A úplně mě mrazilo.
ANO, můžeme žít normálně. Můžeme se radovat. Můžeme prožívat pohodu a radost s druhými.
A je normální být normální a vést běžný život. Tím, že se budeme stresovat, budeme paralyzovaní, že budeme zapomínat na běžné věci, které máme dělat, druhým nepomůžeme. Potřebujeme se udržet při síle, abychom mohli pomoci těm, kteří to budou potřebovat.