
Mám všechno. A přesto se cítím ztracená.
Mám všechno, rodinu, zázemí, jistotu. A přesto se cítím ztracená. Příběh o lásce, zvyku a rozhodování na životní křižovatce.
Míša Daňková
Jsem psycholožka, lektorka a koučka. Dělám to s nakažlivou energií,
s plným nasazením a moc ráda!
Objevte online videokurzy, které vám změní život i práci!
Nápady, které vás posunou dál – v práci i životě

Mám všechno, rodinu, zázemí, jistotu. A přesto se cítím ztracená. Příběh o lásce, zvyku a rozhodování na životní křižovatce.

„Vždyť je to jen sranda, vždyť nic nebylo…“ Tohle jsem slyšela tolikrát, že bych si to mohla nechat vytesat na náhrobek důvěry v našem vztahu.Jenže mně to sranda nepřišla. Ani trochu. Zjistila jsem, že je na seznamce Psal si s několika ženami. A já? Já jsem si ty zprávy přečetla. Nejen jeho, ale i jejich odpovědi. Musím přiznat – a není mi...

Padesát tisíc v čudu. Video, které nikdy nikdo neuvidí. A lekce, která všechno změnila. Tohle je příběh toho, co se stane, když se rozhodnete natáčet videokurzy – a přitom nejste produkční studio, ale tři ženy. Máma a dvě dospělé dcery. Každá jiná, každá svá. A přesto společně. Míša (to jsem já) – nadšená, ale i zkušená. Psycholožka, lektorka. Ležím v knížkách, dívám...

Jsem tady pro všechny. Ale kdo je tady pro mě? Marek je starší bratr. Dnes mu je 41 let, pracuje jako vedoucí provozu. Všechno ale začalo ve třinácti – když jejich táta opustil rodinu. Zůstal doma s mámou a mladší sestrou. Vedle dědy byl jediným mužem v domácnosti. Nikdo mu to neříkal přímo, ale on to cítil: musím být silný. Kvůli...

Setkávám se s tím čím dál častěji. Jako psycholožka, jako lektorka, jako člověk. Někdo sedí naproti mně, mluví tiše a přitom silně. Všechno zvládá. Lidé se na něj spoléhají. Doručuje. Zůstává klidný, i když ostatní hoří. Ale když zůstane chvíli v tichu, řekne větu, která bolí: „Já vlastně nevím, jak dlouho to ještě vydržím.“ Tihle lidé jsou oporami týmů. Jsou...

(A jak poznat rozdíl mezi láskou, zvykem a tichým přizpůsobením) Žijeme spolu. Spolu snídáme, vychováváme děti, platíme hypotéku. Jsme dobrý tým. A přesto mě občas přepadne zvláštní pocit. Když slyším klíče v zámku, místo radosti se ve mně něco stáhne. Už ne nohy na stole, už ne knížka v ruce. Jdu dělat to, co „by se mělo“. Ne protože musím. Ale...

Cesta zpátky k sobě – ne přes odpovědi, ale přes otázky Když jsem byla mladá, dokázalo moje rodiče rozčílit, když jsem se „jen tak flinkala“, z jejich pohledu od ničeho k ničemu. Mně to ale bezcílné nepřipadalo – ráda jsem si četla, přemýšlela, „filozofovala si jen tak pro sebe“. „Ty nemáš žádný zájem! Tebe nic nebaví. Kam vůbec směřuješ?“...

🔹 Nejen města mají své hranice.🔹 Nejen státy bojují o svá území.🔹 Nejen když si postavíme dům, první věc, kterou často uděláme, je postavit plot. Ale co my sami? Kde jsou naše osobní hranice? Kdo k nám může, kdo už ne? Někdo si k nám dovolí víc, jiný méně. Někdo naši hranici respektuje, jiný ji neustále testuje. A někdo...

Má mě rád? Nemá mě rád? Nebo jen miluje jinak? Trháte lístky kopretiny. Má mě rád? Nemá mě rád? Možná vám nekupuje květiny, neposílá dlouhé zprávy a nikdy neřekl: „Miluju tě.“ Možná vám ale bez řečí spraví kapající kohoutek, odnese těžkou tašku nebo si zapamatuje, že nesnášíte koriandr. Znamená to, že vás nemiluje? Nebo jen projevuje...

Richard je ideální pracovník – ochotný, zkušený, vždy připravený pomoct. Ale má jednu „vlastnost“, která jeho kolegy přivádí k zoufalství: jeho osobní hygiena. V open space se kolem něj tvoří neviditelná zóna, ve které už nikdo nechce zůstat déle, než je nutné. V kuchyňce padají nenápadné poznámky.„To není možný…“ šeptá Petra.„Myslíš, že to neví?“ ptá se Tomáš. Ale...