Vánoční dárek

„To snad neobalujete celý den“

Před pár lety jsem pracovala na jednom projektu, který vedl úspěšný a zkušený konzultant. Trochu to mezi klientem a firmou začalo drhnout a musel se do toho osobně vložit. Měla jsem tu čest se zúčastnit jednání „nejvyšších hochů“ a byla to zkušenost k nezaplacení. 

Největší lekci jsem dostala jako vánoční dárek, když jsme společně s daným šéfem jeli z daného jednání. Bylo 23. prosince ráno a on mi říká: „Míšo, takže zítra ráno mi pošlete zápis z dnešního jednání, ať jim to můžeme ihned poslat.“ Myslela jsem, že je to vtip z jeho strany, nebo ocenění toho, že 23. prosince jsem na obchodní schůzce. Tak jsem byla vtipná a řekla: “Ale zítra nemůžu. Obaluji kapra:)“… jeho odpověď přišla hned: „Ale to snad neobalujete celý den!“ On věděl, že je druhý den Štědrý den, v tom nebyl problém, že by se spletl v datumu, on měl nastaveno, že práce je nade vše.

Napsala jsem ten zápis nebo ne?

Nenapsala. Ne že bych byla tak odbojná, ale přišlo mi to moc. Vytváření zápisu byla práce na dvě hodiny, minimálně. Na schůzce nepadlo, že zápis pošleme druhý den. Mimo to klient odjížděl za rodinou do Anglie, nevěřím, že by se na to 24. prosince díval.  Ale můžu se mýlit. Zápis jsem poslala 26. prosince, to už bylo pro mě v pohodě. A na příběh jsem zapomněla. 

Asi za rok jsem se dozvěděla, že daný manažer z projektu začal blouznit, měl halucinace a byl dlouhodobě hospitalizován. Prostě se regulérně zbláznil. Nikdy jsem mu nic špatného nepřála, protože jeho pracovní kvality, odbornost, zarputilost, disciplína… to všechno bylo na takové úrovni, kterou jsem neviděla. A chápu, že to dotáhl tak daleko. Na druhou stranu, je třeba si i říct, že to dotáhl i tak daleko v tom, jak sám sebe „zdevastoval“. 

Moje největší lekce přišla až v okamžiku, když jsem se dozvěděla o jeho nemoci a spojila jsem si to s tou větou o obalování řízků. Pro mě je to memento, které si občas musím připomenout.

Ze srdce vám přeji pokojné vánoční svátky. Vaše Míša

Vaše Míša