
Nevím, co chci. Výmluva, únava, nebo začátek něčeho opravdového?
Když jsem byla mladá, dokázalo moje rodiče rozčílit, když jsem se „jen tak flinkala“, z jejich pohledu od ničeho k ničemu. Mně to ale bezcílné nepřipadalo – ráda jsem si četla, přemýšlela, „filozofovala si jen tak pro sebe“. „Ty nemáš žádný zájem! Tebe nic nebaví. Kam vůbec směřuješ?“říkali to s neklidem v hlase. Možná ze strachu. Možná proto, že...