Syndrom prázdného hnízda. Jak se vyrovnávat s osamostatněním dětí.

Není to jen odchod dítěte z rodiny, zahrnuje to i to, že už mě moje dítě tolik nepotřebuje, netráví se mnou tolik času, nechce jet s námi na dovolenou. Pořád mohu zůstat sponzorem, bytnou, mohou mít roli taxikáře do škol a na kroužky,  ale už spolu netrávíme tolik času.

Jak se na osamostňování dětí můžeme podívat jinak

• HURÁ! Celá výchova směřuje k tomuto bodu. Kdy se naše dítě postaví na vlastní nohy. Pro spoustu rodičů je to sen. Nemyslím jen rodiče mamánků, ale i dětí, které toho nikdy nebudou schopné. Naopak oni řeší, kdo se o děti postará, až oni tady nebudou. Když děti odejdou – máme štěstí! My i oni. Věci jsou v pořádku. Když mladý člověk sám odchází – je to známka jeho zralosti! Nemůžeme je spoustu věcí naučit jinak, než že si tím sami projdou. 

Jak na plynulejší přechod

• Nemusí to být „rána z čistého nebe“. Postupně můžeme omezovat činnosti, které pro dítě děláme. Že mu pereme věci, že automaticky nakupujeme a připravujeme večeře. Můžeme něco nechat na něm.  Zpočátku si třeba může plně převzít přípravu svačin do školy. Jednou týdně připravit večeři pro všechny. Jít nakoupit. Starat se o své oblečení – praní, nákup, placení. Před odchodem z domova je důležité, aby i mladý člověk měl svůj čas a srovnal si v hlavě, jak to udělá, jak to zvládne finančně, organizačně. Kolik bude potřebovat peněz, zda mu něco budeme přispívat nebo ne, jak si zajistí zbytek. Pro řadu mladých lidí je to přirozené. Že při škole chodí na brigádu, platí si určité věci sami. Pro někoho je to ale zcela nová životní situace.
• Zavádění nových modelů – „už nedělám vše“ – je často spojeno i s nechutí a nevolí. Můžeme se pohádat, neporozumět si, nacházet a hledat optimální model. I to k tomu patří. S tím je spojené – chodíš do práce – přispíváš na domácnost a plníš si tady své povinnosti. Je to nepříjemný rozhovor, ale důležitý.
• Můžeme si zavést nové společné aktivity? Společné cvičení ve fitku, výlet do hor, sauna a po ní večeře? Určitě se to bude lišit u děvčat, chlapců, zda již zažili osamostatnění, jaké máme společné vazby, zda je to první nebo druhé dítě. 
• Budeme se dotýkat tématu hranic. Jsou k nám dveře otevřené kdykoliv? A my se také můžeme přijít podívat do jejich nového bydlení? Nezáleží jen na mladých lidech, ale přece i na nás. Buďme proaktivní, ať i my se v tom cítíme dobře!
• Budeme svědky nových vážných rozhovorů. Jak je pech, když ti odejde pračka, a musíš shánět opraváře. A jak si za 10 minut práce vzal 2.500 Kč. Chápat, poslouchat, ale nenabízet peníze na zaplacení. Umět pochválit, jak bezvadně to zvládli.
• Vyhnout se tomu, abychom při rozhovoru na téma, jak si kluci na spolubydlení museli rozdělit služby na úklid, protože Jirka je fakt příšerný bordelář, poznámkovali, že my jsme jim to sami říkali několikrát. Model „Já jsem říkala, a teď to vidíš sám…“ k ničemu není.

Téma hranic, asertivity, manipulace v rodině – je součástí našeho nového online balíčku videokurzů. Podívejte se na to – můžeme vám to hodně usnadnit situace, do kterých se dostáváme. 

Jak si poradit s manipulátorem

Držím vám palce! Bez toho, že svým dětem umožníme samostatný život, se samostatnými nestanou. A totéž platí i o nás. I my si musíme často po jejich osamostatňování znovuvytvořit svůj svět. Být nezávislí jeden na druhém, i když jako rodina držíme spolu.