Otužování v sociálních vztazích, aneb Míša jako Wim Hof

Jako psycholog na sobě sama cítím, že HO a online model na mě zanechal následky a že jsem trochu „zchoulostivěla“ v sociálních vztazích. Beru si zpětnou vazbu víc, než je třeba. Jedna manažerka trefně poznamenala, že má pocit, že na online vlastně na sebe tak trochu „štěkáme“, spíše vyštěkáváme.  Jak se nevidíme, nevidíme úsměv a nedokážeme posoudit, jak to ten druhý opravdu myslel. A taky se mi zdá, že se mnohem rychleji unavíme v sociálním kontaktu. „Připadám si jako moje matka v důchodu. Za den vidět dva tři „živé lidi“ a mám toho dost.“ A netýká se to jenom jednotlivců. Týká se to celých týmů. Být v kontaktu s týmem online, je úplně něco jiného než být spolu naživo, zvlášť s někým je to o dost horší (anebo taky lepší). Nechci hodnotit, zda je lepší online (HO) nebo chodit naživo do práce s lidmi každý den. Všechno má svoje a je jasné, že kde to půjde, tak to budeme kombinovat. A v této souvislosti bych chtěla zdůraznit, že není lepší cesta než začít se zpětnou socializací (tím chci říct, znovu se dostat na úroveň komunikace z loňska, předloňska). Postupně, pomalu, ale začít. Pomalu, ale začít. Den, dva mezi lidmi a pak zase bezpečně domů. Pomalu se sociálně otužovat a zhluboka dýchat. Přesně jak to radí WIM HOF se studenou vodou. A víte, jaké má úspěchy.  A my spolu zvládneme taky všechno.

PS. A kdo se chce dozvědět konkrétní kroky – jak na to otužování – tzn. postupný návrat lidí mezi lidi do práce – připravuji nový článek a dám vědět:)

PSS. Mám za sebou teď čerstvě několik programů, jak se s týmem pomalu dostáváme „zpátky“.  Je to na dvě hodiny týdně, je u toho legrace, nebolí to a nese to ovoce. Nás nedostanou.

Chci se dozvědět více o programu Nás nedostanou