Miluje mě, ale… proč se někdy cítím sama?

(A jak poznat rozdíl mezi láskou, zvykem a tichým přizpůsobením)

Žijeme spolu. Spolu snídáme, vychováváme děti, platíme hypotéku. Jsme dobrý tým. A přesto mě občas přepadne zvláštní pocit.

Když slyším klíče v zámku, místo radosti se ve mně něco stáhne. Už ne nohy na stole, už ne knížka v ruce. Jdu dělat to, co „by se mělo“. Ne protože musím. Ale protože vím, že on to vidí jinak. A je jednodušší se přizpůsobit, než to vysvětlovat.

Znáte to?

Mikrotlak: není to šikana, ale ani svoboda

Nejde o hádky. Nejde o drama. Nejde o to, že by byl někdo zlý.

Jde o to, že se třeba radši hned zvednu a dám hrnek do myčky. Protože vím, že když tam zůstane až do večera, bude se kolem toho chodit tiše, ale výmluvně. Tak to radši udělám. Pro klid.

A tak pomalu přestávám dělat věci podle sebe – a začnu je dělat podle něj. Ne protože chce, ale protože já jsem přizpůsobivá. Umím to. A on si ani nemusí všimnout, že to vlastně není moje volba.

Tohle je mikrotlak. Nevyřčený, jemný, ale velmi účinný.

Jsem s ním, ale nejsem sama sebou?

Tahle otázka je těžká. Protože odpověď často není černobílá.

V každém dlouhém vztahu přichází fáze, kdy si položíme otázky jako:

• „Miluje mě ještě, nebo už jsme jen domácnost?“
• „Máme to klidné – ale není to už jen zvyk?“
• „Jsem s ním, protože chci? Nebo protože se nechci rozpadnout?“

To nejsou známky selhání. Jsou to známky hloubky.

A právě proto jsme připravili test. Ne proto, abyste si spočítali „jestli zůstat“ – ale abyste se zastavili a naslouchali sobě. Protože někdy si odpověď neseme v těle dávno předtím, než ji vyslovíme nahlas.

TEST: Miluje mě – ale cítím to i já?

Vyberte u každé otázky odpověď, která vás nejvíc vystihuje. Nehodnoťte vztah jako celek, ale sami sebe v něm.

1. Když slyším klíče v zámku…
   a) Těším se, že jsme spolu
   b) Přepínám do režimu povinností
   c) V duchu si řeknu: „Škoda, ještě jsem si chtěla být chvíli sama“
2. Když jsem doma sama…
   a) Chybí mi – těším se na něj
   b) Mám prostor být sama sebou
   c) Cítím klid, protože nemusím dělat kompromisy
3. Mám doma „svoje“ věci (ritualy, zvyky, prostor)…
   a) Ano, a partner je respektuje
   b) Mám je, ale často je upravuju podle něj
   c) Spíš ne – přizpůsobila jsem se
4. Věci jako nádobí, úklid, organizace…
   a) Děláme je společně, podle dohody
   b) Já to udělám, protože vím, že on má „jiný standard“
   c) Dělám to rovnou – vím, že by jinak byl podrážděný
5. Když mám jiný názor…
   a) Můžu ho říct, bez obav z reakce
   b) Většinou radši mlčím, není to nutné řešit
   c) Naučila jsem se říkat to diplomaticky – nebo vůbec
6. Když přijde domů, jiskří vám v těle –
   a) ano, cítím pořád touhu
   b) spíš klid, bezpečí
   c) jen úleva – ne láska
7. Na dovolené – běhá vám srdce?
   a) srdce by mohlo vybít
   b) je fajn, že jsme spolu
   c) nechci být jinde – ale nechci taky vznášet
8. Bere vás za ruku bez důvodu –
   a) často, a dává to pocit jistoty
   b) občas, ale není to ničemu
   c) málokdy, necítím to
9. Říká: „miluju tě“ –
   a) často, a říká to s emocemi
   b) jednou za čas – spíš běžná věta
   c) skoro vůbec – spíš formálně
10. Smějete se spolu –
    a) pořád si na sebe umíme udělat legraci
    b) občas, když je nálada
    c) málokdy, většinou jen klid
11. Dává vám prostor –
    a) vždycky podporuje, když chci být sama
    b) chápe to, ale někdy je to téma
    c) spíš to bere jako útěk – musím vysvětlovat
12. Slova díků –
    a) říká mi je i bez příležitostí
    b) někdy dojde
    c) téměř nikdy
13. Myslí při spánku na vás?
    a) ano, potřebuje cítit blízkost
    b) ano – i fyzicky, ale klidně
    c) spíš odpočívá sám
14. Když něco bolí nebo chybí…
    a) Řeknu to – vím, že mě vyslechne
    b) Většinou to dusím – je těžké to otevřít
    c) Už ani nemám chuť to řešit

Vyhodnocení:

Spočítejte si body:
a = 2 body
b = 1 bod
c = 0 bodů

25–28 bodů – Vášeň, prostor, respekt
Jste ve vztahu, kde je místo pro vás i pro něj. Váš vztah umí být hluboký i hravý, a když se něco děje, mluvíte o tom.

17–24 bodů – Fungující, ale něco chybí
Možná přichází únava, nebo jen rutina. Umíte spolu být, ale je tu méně lehkosti, víc přizpůsobení. Zkuste se znovu poznat – nejen jako „my“, ale i jako „já v tom vztahu“.

9–16 bodů – Tichý útlum
Váš vztah není toxický – ale taky není radostný. Spíš tiché přežívání než živý kontakt. Začněte od sebe – co potřebujete? Co říkáte nahlas, a co si jen myslíte? Váš vztah ještě může růst – pokud v něm budete oba.

0–8 bodů – Zvyk, ne blízkost
Možná spolu zůstáváte, protože je to známé, bezpečné, nebo „už by to stejně nikdo jiný nevydržel“. Ale vy si zasloužíte víc. Ne nutně jiného partnera – ale život, ve kterém se cítíte svobodná, milovaná, viděná.

Závěr:

Tenhle článek není o rozchodech. Je o pravdivém pohledu dovnitř.
Když si uvědomíme, že ve vztahu není drama, ale ani radost – máme možnost s tím něco udělat. Mluvit. Měnit drobnosti. Vrátit se k sobě. A nebo si říct: „Je čas si dovolit chtít něco jiného.“

Protože i když jste přizpůsobivá – zasloužíte si, aby vás někdo miloval tak, že se přizpůsobovat nemusíte.