Když jsem tu pro všechny… ale nikdo pro mě

Jsem tady pro všechny. Ale kdo je tady pro mě?

Marek je starší bratr. Dnes mu je 41 let, pracuje jako vedoucí provozu. Všechno ale začalo ve třinácti – když jejich táta opustil rodinu. Zůstal doma s mámou a mladší sestrou. Vedle dědy byl jediným mužem v domácnosti. Nikdo mu to neříkal přímo, ale on to cítil: musím být silný. Kvůli nim. A to mu zůstalo. Dnes vyřídí, zařídí, zachrání. Ale občas když se dostane do auta, jen sedí v tichu. Protože už nemá sílu vysvětlovat.

Alena je učitelka. Miluje svoji práci, miluje i rodinu – muže, který maká fyzicky a večer padne do křesla, děti, které se učí výborně, ale nevidí, kolik je doma práce, a maminku, která zůstala sama. Alena ví, co kdo potřebuje: vaří oblíbená jídla, omlouvá, domlouvá lékařské kontroly, vymýšlí narozeninové dárky. Jen sama sebe nevidí. Když má deset minut klidu, necítí radost – cítí výčitky.

Cítíte to taky? Když jste pro ostatní vším, ale pro sebe nejste nikým? Ženy sklouznou do rolí nonstop pečovatelek, muži potlačí emoce a zůstanou mrtví uvnitř. Všichni jsme často v tichu, které nás pomalu vysává.

Psychologie opory po pohlavích. Ženy jsou vychovány do rolí empatických, pečujících a multitaskingových. Dívky jsou méně podporované v prosazování vlastních hranic a emocí než chlapci, kteří jsou často odměňováni za nezávislost. Muži pak nesmějí projevit slabost – a trpí takzvanou alexitymií, potížemi pojmenovat vlastní emoce. Výzkumy ukazují, že potlačené emoce zvyšují riziko deprese, úzkostí a sociální izolace.

Ani přetížení péčí, ani emoční mrtvost nejsou nevinné. Obě vedou k osamělosti a ke tichu, které nás bolí víc než jakákoli slova.

Skrytá osamělost dneška. Mladí lidé (Gen Z, Milleniálové) uvádějí 60 procentní pocit společenské izolace (Pew Research, 2023). Staří lidé mají zároveň kolem lidí, ale cítí se nepochopení – často jen něčí „maminka“, „otec“, „babička“, nikoli člověk se svými potřebami.

Jak poznáte, že dáváte víc, než dostáváte? Neptáte se sami sebe, ale řešíte ostatní. Utěšujete druhé, ale sami nejste slyšeni. Vaše vlastní pláč nikdo neslyší, vaše prostá „já“ zmizelo v rolích.

Test – 20 otázek pro sebehodnocení (ANO/NE):

Často slyším: „Ty to zvládneš, jsi silný/á.“
Mám výčitky, když odpočívám.
Mám plán „co nechci dělat“?
Utěšuji, když někdo brečí.
Nezapamatuji si, kdy se mě někdo ptal „jak jsi ty“.
Schovávám únavu za úsměv.
Často říkám „v pohodě“ i když není.
Cítím neklid, když chci nastavit hranici.
Vztahy mě vysávají víc než dobíjí.
Bojím se projevit slabost veřejně.
Radši mlčím než řeknu, že už nemůžu.
Kdy naposled mi někdo projevil opravdový zájem?
Mám trapný pocit, když prosím o pomoc.
Stále myslím na druhé, ne na sebe.
Když řeknu „dost“, cítím vinu.
Bolí mě, když se někdo osvobodí bez mého souhlasu.
Beru sebe na poslední místo.
Osamělost cítím i v davu lidí.
Bojím se přijít o „oporu“, když žádám pomoc.
Už nemám sílu myslet sám/sama na sebe.

Vyhodnocení:
0–5 ANO – stále fungujete, ale v pořádku je preventivně zastavit se
6–10 ANO – začíná ubývat energie, dejte pozor a postavte hranici
11–15 ANO – jste v červené zóně vyhoření
16+ ANO – nutný zásadní krok k zastavení a regeneraci

A co když jste si v testu přiznali, že už je toho moc? Že dáváte, mlčíte, ustupujete – a přitom to vůbec není vidět?

Tohle není chvíle pro výčitky. Je to chvíle pro uvědomění: pravděpodobně jste už několikrát zkoušeli něco změnit. Říct „ne“. Odmítnout. Oznámit, že to tentokrát nedáte. Ale nešlo to. Nebo to šlo, ale s výčitkami. Anebo s následky.

Některá „ne“ se říkají těžce. Ne proto, že bychom to neuměli – ale protože známe dopady. Říct mamince, že s ní v pondělí nepojedete do Lidlu – protože má akci – je skoro nemožné. I když víte, že by mohla jet s někým jiným, vzít si taxi, počkat na jiný den. Jenže ona chce právě vás. A odmítnutí by mohlo bolet.

Anebo tatínek. Chce pomoct na chatě – „jen trochu prostříhat staré jabloně“. Víte přesně, co se stane: když nepřijedete, udělá to sám. Vyleze na strom, i když by neměl. A vy pak možná pojedete ne na chatu, ale do nemocnice.

Tohle nejsou příklady přehnané. To je každodenní realita lidí, kteří nechtějí nikoho zklamat – a tak zrazují sami sebe.

Někdy jsme se už pokusili říct svoje „ne“. Postavit se za sebe. Vymezit se. Ale nedopadlo to dobře.

Možná to byla jedna z těch vzácných chvil, kdy jsme cítili, že už to nejde dál. Že musíme něco říct. Ale tím, že to běžně neděláme, nejsme na to připravení. A tak to celé přepálíme.

Buď jsme tak tiší, že to „ne“ vlastně vůbec není slyšet. Řekneme to, ale jen jednou, bez důrazu, bez následků. A druhý to ignoruje – nebo to ani nezachytí.

Anebo to naopak uděláme příliš razantně. Jako kdybychom konečně pustili stavidla. A místo klidného vymezení přichází výbuch. Silný, nepřiměřený – a pro vztah možná i destruktivní.

Jedna žena mi popsala svůj příběh takto:

„S partnerem jsme spolu deset let. Je milý, starostlivý. Ale má jednu věc – všechno se plánuje podle něj. Dovolená, víkendy, jídlo. Já jsem vždycky říkala, že mi to je jedno. Jenže mi to jedno nebylo. Ale měla jsem pocit, že když to řeknu, tak mu ublížím. Tak jsem mlčela.

A pak jednou – plánoval výlet s jeho kamarády, zase bez zeptání. A já už to nevydržela. Začala jsem křičet. Řekla jsem, že je sebestředný, že mi nikdy nenaslouchá. On to vůbec nechápal. Říkal, že myslel, že nám to tak vyhovuje. Byl zaskočený. A já si uvědomila, že moje „ne“ nebylo k aktuální situaci – ale k deseti letům ticha.“

Tohle je časté. Když dlouho potlačujeme, naše první „ne“ bývá buď neviditelné – nebo přehnané. A v obou případech to vztah zaskočí.

Proto jsme náš videobalíček Jak si poradit s manipulátorem postavily právě na těchto situacích. Ne učebnicově, ale prakticky. Pro chvíle, kdy chcete říct „ne“, ale zároveň vztah nezničit. Kdy chcete být slyšet, ale neztratit blízkost.

Pomůžeme vám s tím:

Modul „Já jako manipulátor“ – pomáhá pochopit, kdy sami přepínáme a proč.
Modul „Kontramanipulace“ – ukazuje, jak reagovat, když druhý vaši změnu neunese.
Modul „Hranice“ (6:56 min) – naučí vás, jak vymezit, co je pro vás přijatelné, bez pocitů viny.
Modul „Asertivita“ (10 min) – nacvičíte pevné a zároveň citlivé říkání toho, co cítíte.
Modul „Komunikace v práci a doma“ – pomůže vám připravit slova, i když víte, že ten druhý to nečeká.

Kurz tvoří 13 praktických videí, e‑book, pracovní listy a test na manipulátora – všechny informace a ukázky naleznete na našem webu.

Najdete celý kurz, včetně ukázky zdarma, tady

Skutečné výsledky našich klientů, kteří si balíček koupili:
Anna (38) poprvé řekla NE.
Tomáš (42) řekl kolegům, že potřebuje podporu – a dostal jí.
Ženy po kurzu říkají „poprvé jsem si dovolila říct, že chci být viděná.“

Pravda je – skutečná síla není v tom, že pořád někomu dáváte. Je v tom, že zvládnete říct „já potřebuji“.

Uděláte první krok k sobě? Klikněte na ukázky, ověřte si, že to sedí, nebo si rovnou pořiďte svou podporu na cestě zpátky – k sobě.