Proč se šéfovi nelíbila skvěle odvedená práce

Jitka je puntičkář. Odborně zdatná. Když něco šéfovi odevzdává, musí to být
dokonalé. Na jedničku. Je to práce, která je i s „mašličkou“. A přesto s tím šéf není
spokojen.
Jak to vidí šéf
„Uvítal bych spíše „draft“. Stačí mi to rozpracovat jenom do 70 %. Pak potřebuji,
abychom se na to společně podívali, řekli si, co chce dodělat, co vypustit. Mění se
priority i od mého šéfa, i během týdne to chce trochu jinak. Jitce vypracování zprávy
trvá déle, než bych potřeboval. Chápu to, když vidím množství detailů, hloubku
analýzy……ale nepotřebuju to. A je mi to pak i hloupé jí měnit zadání, bourat jí její
práci. Vidím, že jí to mrzí… „
Co s tím
Je potřeba si o tom společně promluvit. Helicopter view versus detailistický,
dokonalý pohled, nebo chcete-li
Draft versus „mašlička“ (dokonalá práce s mašličkou)
3 důvody, proč bychom měli uvažovat o DRAFTU

  • Často zadavatel – ať je to externí nebo interní klient – nemusí mít zcela
    jasno v zadání. Neuvědomuje si konsekvence, neví, kolik jeho požadavek na
    určitý výstup, funkčnost stojí času a peněz.
  • Situace se hodně mění. Šéf dostane zadání, to týmu předá, ale stává se, že i
    dané zadání se v průběhu upravuje, dolaďuje, a tak i nároky na výstup jsou
    třeba i během týdne trochu odlišné.
  • Až když vidíme věc rozpracovanou, uvědomujeme si, co vlastně chceme,
    nechceme, co je pro nás důležité. Není to dané tím, že by zadavatel schválně
    chtěl situaci komplikovat, ale až konkrétní materiál nás posouvá
    v přemýšlení, domýšlení zadání, nárocích na výstup. Překvapivě hodně lidí
    lépe přemýšlí až nad konkrétními čísly, až když jsou uvedené konkrétní kroky,
    možnosti. Často dochází k tomu, že si zadavatel uvědomuje, že jeho zadání je
    trochu jiné. A že potřebuje dostat odpovědi na jiné otázky, než které si on sám
    zadal.
    Doporučuji postup
    1. práce se zadavatelem
    Přijmeme úkol a snažíme se od zadavatele maximálně zjistit – proč se to
    má dělat, komu to bude k čemu sloužit, jaké máme vstupní informace, jaké
    máme kompetence, jaký je deadliny, co se k tomu bude dál dodávat, k čemu
    to bude sloužit, jak si to zadavatel představuje, jaké má vlastní nápady, řešení.
  • Může se stát, že se dozvíme všechny informace, ale je možné, že budeme
    odcházet se zmatkem v hlavě.
  • Zopakujeme zadavateli zadání, jak jsme tomu porozuměli, ubezpečíme ho, že
    rozumíme jeho prioritám a že pro to uděláme maximum.
  • Zároveň se se zadavatelem domluvíme, že za ním přijdeme už v průběhu
    práce, a doladíme detaily dalšího postupu, a vysvětlíme, proč volíme tento
    postup (abychom mu ušetřili čas i peníze).
    2. hledáme inspiraci a vstupy zvenku
  • Ponoříme se do získaných vstupů, snažíme se zorientovat, najít „spojence“,
    získat nové podněty zvenku – inspirace je vždy dobrá.
    3. práce v draftu
  • Zpracujeme v draftu, je to náš návrh včetně doporučení, nápadů, co by šlo
    ještě zpracovat, do jaké hloubky a kolik by nás to stálo času, energie, peněz,
    naše otázky, na které jsme přišli během zpracovávání a orientace, na které by
    bylo fajn se podívat a domluvit se, kudy a jak dál.
  • S výsledky v určený čas se sejdeme se zadavatelem, seznámíme ho s našimi
    výstupy, zjistíme, jak se jeho požadavky ev. změnily, prodiskutujeme další
    kroky.
  • S radostí, že jsme si ušetřili práci a čas, se znovu pouštíme do další práce.
    Tento postup zní logicky, a má to taky svoje nutné podmínky, aby to fungovalo
    Řešitel
  • My sami musíme přijmout, že naše práce nebude s „mašličkou“. Že to nebude
    úplně hotové, vyšperkované a „na jedničku“. Není to šlendrián, není to
    fušerství, není to diletantství, není to poloviční práce… je to agilní přístup
    v praxi, je to respektující ke klientovi, k zadavateli a jeho měnícím se
    potřebám.
    A taky respekt k našemu času a práci.
  • Byla jsem překvapená, jak moc se strhává na kurzech diskuse o tomto
    postupu, právě z důvodu – „že to není hotové“, že je to jen nástřel, že to není
    kvalitní práce. Je hodně činností, u kterých nemusíme takto postupovat.
    U rutiny je to zbytečné, stejně jako u věcí, které „hoří“.
    Ale pokud není zcela jasné zadání, je to nová věc, je třeba společné
    přemýšlení zadavatele a řešitele, pak je to na místě.
    Zadavatel
  • Zadavatel s tím musí souhlasit. Musí to vnímat jako přidanou hodnotu. Ne jako
    neukončenou, špatnou, nekvalitní práci, ale jako efektivní milník naší
    spolupráce.
  • A musí být ochoten se aktivně zúčastnit daného meetingu, prostudovat si to,
    přijmout zodpovědnost. A možná i prosadit si daný postup u svého vedení.

Na kurzu Helicopter view došlo k tomu, že jsme si věci v daném týmu vyjasňovali
a přijali rozhodnutí, jak budeme společně pracovat.

  • Tým a šéfová se dohodli na tom, že do mašliček nepůjdeme.
  • Že budeme pracovat ve více krocích a dáme si vzájemně šanci
    dospecifikovat zadání, dát si i šanci se rozhodnout, „že toho dále nepůjdeme“,
    že nebudeme pokračovat v něčem, co nám nedává smysl.
    Proč na to musí být kurz
    Přestože manažerka několikrát na poradě řekla, že nechce hned dokonalou
    detailní práci, že by uvítala nástřel a společně se pak domluvit, co s tím, tak do
    toho lidi nešli.
    Proč?
    Není tak jednoduché splnit. Když dostanete pokyn, nemusíte to dělat na 100
    %, můžete mít obavu, aby si to šéfová špatně nevyložila, že to nemáte
    dodělané, že jste to „odflákli“. Nám to není vlastní dělat věci halabala,
    nedokončené. Chceme ukázat, jak to umíme.
    Ale když se to řekne jasně přede všemi na kurzu,
  • společně si to i „zažijete“ na případové studii, kde vidíte, že to má smysl to
    udělat jen do půlky,
  • když si po hodině práce uvědomíte, že jste ji dělali zbytečně, tak tahle
    emoce vám zůstává i do vaší reálné činnosti.
  • Zeptej se, jak to chce!! Než začneš pálit svoji energii a čas, vyjasni si to.
    To je závěr, který ve vás rezonuje dlouho.
    A když si to převedete na vaši práci, prodiskutujete, odsouhlasíte jako
    tým, pak je to jiná liga. A skvělá cesta k lepší, efektivnější práci.
    Taková školení za mě jsou pro tým a šéfa ta nejlepší. Ne do sebe hustit nové
    informace, poučky, ale posouvat se jako tým.
    Tým a šéf, šéf a tým.
    Společně se učit to, co potřebujeme. A převádět to do naší každodenní
    práce.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů