Richard je ideální pracovník – ochotný, zkušený, vždy připravený pomoct. Ale má jednu „vlastnost“, která jeho kolegy přivádí k zoufalství: jeho osobní hygiena. V open space se kolem něj tvoří neviditelná zóna, ve které už nikdo nechce zůstat déle, než je nutné.
V kuchyňce padají nenápadné poznámky.
„To není možný…“ šeptá Petra.
„Myslíš, že to neví?“ ptá se Tomáš.
Ale nikdo se neodvažuje mu to říct.
Proč je to problém?
První krok: Když někdo musí zakročit
Jednoho dne se Tomáš konečně odhodlal.
„Richarde, můžeme na chvíli?“ začal opatrně. Na kávě mu vše vysvětlil, jak nejlépe dovedl:
„Občas je to cítit a ostatním je to nepříjemné…“
Richard se jen usmál:
„Já na to ráchání ve vaně moc nejsem, Tomáši, ale díky.“
A život šel dál.
Druhý pokus: Narozeninový parfém
Děvčata koupila Richardovi k narozeninám sadu parfému a deodorantu.
„Holky, vy jste hodné,“ řekl Richard s úsměvem. „Ale já to radši dám bráchovi, on je takový šamponek.“
Zasáhnout musel šéf
„Richarde, tvůj talent je neocenitelný. Ale hygiena je součást naší práce – jak pro tým, tak pro klienty. Můžeme se na to podívat?“
Nakonec si Richard se šéfem domluvil jasné kroky. A světe, div se, začalo to fungovat.
Co říct a jak to říct? V našem e-booku a pracovních listech najdete přesné formulace a scénáře, které můžete rovnou použít. Získejte praktické tipy na zpětnou vazbu.
Richardův pohled: Jeho myšlenky a strategie
Richardův závěr
Na konci dne mi to došlo. Nemusím se měnit celý. Stačí začít malým krokem – třeba sprcha ráno a nějaký decentní deodorant. Stále to neberu jako hlavní prioritu, ale tým mi za to stojí. A upřímně? Přiznat si to byla větší změna, než jsem čekal. 😊
Rodinné drama
Po týdnu Richardovy změny se doma strhlo drama.
„Tys koupil nový deodorant? A tu kolínskou? Od kdy se tak staráš o svůj vzhled?!“ zeptala se manželka s výrazem, ze kterého bylo jasné, že v hlavě už má scénář celé telenovely.
„Ale prosím tě, to je jen kvůli práci,“ zamumlal Richard a snažil se odvést řeč jinam. Pravdu – že mu kolegové naznačili, že smrdí – však říct nemohl. Jak by to vypadalo? Nakonec se rozhodl, že to nechá být. Ať si myslí, že má milenku. To bylo menší zlo. 😊
Richardovo chování: Psychologické vysvětlení
Praktické tipy pro řešení takových situací
Situace jako s Richardem ukazují, jak je zpětná vazba klíčová – nejen pro jednotlivce, ale pro celý tým. V našem videobalíčku vám ukážeme, jak takové situace řešit citlivě a efektivně. Podívejte se na ukázku zdarma.
Najdete tam konkrétní rady, techniky a videa, která vám pomohou zvládnout podobné situace s grácií.
Podobná ˇžhavá“ pracovní témata:
Jak to řešit:
Všechno je o komunikaci. Pracovní prostředí vyžaduje kompromis a otevřenost. Nepříjemné situace lze překonat, když se lidé cítí respektováni a slyšeni.
A co když jsme to my?
Každý z nás má své návyky, které mohou druhým lézt na nervy, i když si to neuvědomujeme. Možná:
Co s tím?
👉 Sebezkoumání je důležité: A právě zpětná vazba je způsob, jak si navzájem pomáhat. V našem videobalíčku najdete i tipy, jak přijmout kritiku s nadhledem a otočit ji ve svůj prospěch.
A přímo na webových stránkách se můžete zdarma podívat na ukázku pracovních listů, jak přijímat zpětnou vazbu- stačí se podívat na ukázku pracovních listů, ebooku i ukázku videoprogramu. Prohlédněte si náš videokurz zde.
Chudák Richard. Já bych se asi propadla hanbou, kdyby mi to někdo řekl. Nebylo by lepší prostě se s tím smířit a neřešit to?
Jasně, úplně rozumím, že to pro Richarda muselo být nepříjemné. Jenže když jeden člověk ovlivňuje pohodu celého týmu, je fér to řešit. Klíčem je citlivost – a ne čekat, až si všichni kolem začnou brát home office.
Tak tohle je přesně ta dnešní přecitlivělá doba! Dřív by mu někdo prostě řekl: ‚Hele, kámo, smrdíš!‘ a bylo by to vyřešený.
Hele, tohle chápu, ale ruku na srdce – kolik lidí fakt snese, když jim to někdo vpálí takhle na férovku? Většina by se urazila nebo si myslela, že jde o útok. A pak je ve vzduchu dusno. Proto má smysl hledat způsob, jak to říct tak, aby se to fakt změnilo – a ne aby se Richard zabejčil a smrděl dál naschvál.
Tuhle situaci jsem zažil na vlastní kůži – měl jsem kolegu, co to fakt neřešil. Ale nakonec to vygradovalo tak, že mu lidi začali nechávat anonymní vzkazy na stole. Myslíte, že to pomohlo?
Uf, anonymní vzkazy jsou cesta do pekla. Jasně, kolega si asi uvědomil, že je něco špatně, ale pravděpodobně spíš cítil ponížení než motivaci něco změnit. Líp funguje přímý, ale citlivý rozhovor. Když se to dobře podá, není to takový šok – a hlavně to vede k řešení, ne k tichý válce v kanceláři.