Když kolega smrdí: Příběh, který známe všichni

Richard je ideální pracovník – ochotný, zkušený, vždy připravený pomoct. Ale má jednu „vlastnost“, která jeho kolegy přivádí k zoufalství: jeho osobní hygiena. V open space se kolem něj tvoří neviditelná zóna, ve které už nikdo nechce zůstat déle, než je nutné.

V kuchyňce padají nenápadné poznámky.
„To není možný…“ šeptá Petra.
„Myslíš, že to neví?“ ptá se Tomáš.

Ale nikdo se neodvažuje mu to říct.


Proč je to problém?

  • Šéf nechce narušit vztahy: Konflikty mohou poškodit týmovou dynamiku.
  • Kolegové se bojí urazit: Nikdo nechce být „ten zlý“.
  • Richard? Ten nic netuší: Nebo si to aspoň myslí.

První krok: Když někdo musí zakročit

Jednoho dne se Tomáš konečně odhodlal.
„Richarde, můžeme na chvíli?“ začal opatrně. Na kávě mu vše vysvětlil, jak nejlépe dovedl:
„Občas je to cítit a ostatním je to nepříjemné…“

Richard se jen usmál:
„Já na to ráchání ve vaně moc nejsem, Tomáši, ale díky.“
A život šel dál.


Druhý pokus: Narozeninový parfém

Děvčata koupila Richardovi k narozeninám sadu parfému a deodorantu.
„Holky, vy jste hodné,“ řekl Richard s úsměvem. „Ale já to radši dám bráchovi, on je takový šamponek.“


Zasáhnout musel šéf

„Richarde, tvůj talent je neocenitelný. Ale hygiena je součást naší práce – jak pro tým, tak pro klienty. Můžeme se na to podívat?“

Nakonec si Richard se šéfem domluvil jasné kroky. A světe, div se, začalo to fungovat.

Co říct a jak to říct? V našem e-booku a pracovních listech najdete přesné formulace a scénáře, které můžete rovnou použít. Získejte praktické tipy na zpětnou vazbu.


Richardův pohled: Jeho myšlenky a strategie

  • Nejsem hloupý: Ty řeči v kuchyni občas zaslechnu – smích, pohledy, polohlasné poznámky. Jasně, mluví o mně. Možná bych to měl brát vážně, ale… vážně? Měnit se jen kvůli nim?
  • Naštvanost: Jsem dobrý v tom, co dělám. Klienti mě mají rádi. Nechodím sem kvůli módní přehlídce nebo soutěži o nejvoňavějšího kolegu.
  • Trefa do srdce: Když mi to Tomáš u kafe řekl, bolelo to, ale cítil jsem, že mu na mně záleží. Jenže, co mám dělat? Ty deodoranty nejsou nic pro mě.
  • Parfém od holek: Fakt milej nápad, ale vážně? Nejsem typ na „citrusovou svěžest.“ A navíc… tohle je něco, co přece nejde vyřešit nějakým sprejem.
  • Šéfův zásah: Řekl to jasně, bez obalu: „Richarde, jsi skvělý, ale tohle kazí atmosféru. Nejde jen o tebe, ale o celý tým.“

Richardův závěr

Na konci dne mi to došlo. Nemusím se měnit celý. Stačí začít malým krokem – třeba sprcha ráno a nějaký decentní deodorant. Stále to neberu jako hlavní prioritu, ale tým mi za to stojí. A upřímně? Přiznat si to byla větší změna, než jsem čekal. 😊


Rodinné drama

Po týdnu Richardovy změny se doma strhlo drama.
„Tys koupil nový deodorant? A tu kolínskou? Od kdy se tak staráš o svůj vzhled?!“ zeptala se manželka s výrazem, ze kterého bylo jasné, že v hlavě už má scénář celé telenovely.

„Ale prosím tě, to je jen kvůli práci,“ zamumlal Richard a snažil se odvést řeč jinam. Pravdu – že mu kolegové naznačili, že smrdí – však říct nemohl. Jak by to vypadalo? Nakonec se rozhodl, že to nechá být. Ať si myslí, že má milenku. To bylo menší zlo. 😊


Richardovo chování: Psychologické vysvětlení

  1. Selektivní hluchota: Richard slyšel narážky, ale nevědomky je ignoroval, aby se vyhnul nepříjemným pocitům.
  2. Pohodlnost: „To přece není tak hrozné, lidi si zvyknou.“
  3. Naučené chování: Hygiena možná nebyla prioritou v jeho rodině, a tak to nevnímal jako problém.
  4. Stres nebo zdravotní problém: Některé zdravotní potíže mohou ovlivnit tělesný pach.
  5. Odpor vůči sociálním normám: Hygiena jako „zbytečné společenské omezení.“

Praktické tipy pro řešení takových situací

  • Soukromý rozhovor: Buďte empatičtí, dejte druhému prostor na reakci.
  • Věcné argumenty: „Jde o komfort týmu i klientů.“
  • Zapojení nadřízeného: Když to nezabírá, požádejte šéfa o intervenci.
  • Trpělivost: Dejte člověku čas se přizpůsobit.

Situace jako s Richardem ukazují, jak je zpětná vazba klíčová – nejen pro jednotlivce, ale pro celý tým. V našem videobalíčku vám ukážeme, jak takové situace řešit citlivě a efektivně. Podívejte se na ukázku zdarma.

Najdete tam konkrétní rady, techniky a videa, která vám pomohou zvládnout podobné situace s grácií.

Podobná ˇžhavá“ pracovní témata:

  1. Nevhodné zvyky: Kolega, který mlaská při jídle nebo hlasitě telefonuje, což ruší ostatní.
  2. Přivlastňování: Někdo si pravidelně bere jídlo z ledničky, které není jeho.
  3. Hlasité rozhovory: Někteří kolegové mají tendenci „řešit všechno nahlas,“ což vytváří rušivé prostředí.
  4. Pracovní tempo: Kolega, který pracuje tak rychle, že ostatní cítí tlak nebo se cítí neproduktivní.
  5. Hygiena společných prostor: Kuchyňka plná neumytého nádobí nebo zapomenuté svačiny.

Jak to řešit:

  • Týmová dohoda: Nastavte pravidla pro společné prostory nebo pracovní zvyklosti.
  • Konstruktivní zpětná vazba: Zvolte přátelský tón a mluvte o tom, jak zvyky ovlivňují ostatní.
  • Zapojení HR: Pokud problémy přetrvávají, HR může pomoci najít systémové řešení.

Všechno je o komunikaci. Pracovní prostředí vyžaduje kompromis a otevřenost. Nepříjemné situace lze překonat, když se lidé cítí respektováni a slyšeni.

A co když jsme to my?

Každý z nás má své návyky, které mohou druhým lézt na nervy, i když si to neuvědomujeme. Možná:

  • Mlaskáme: Při obědě nevnímáme, že ostatní už si raději sedají jinam.
  • Používáme opakovaně nějaké slovo: „Rozumíš? Rozumíš?“ Až si kolegové tiše šeptají: „Ne, nerozumím.“
  • Rituály: Například ladění monitoru do perfektního úhlu každé ráno, což nevědomky ruší sousedy.

Co s tím?

  1. Zeptejte se kolegů: „Je něco, co bych mohl zlepšit?“ Otevřenost sbližuje.
  2. Vnímejte zpětnou vazbu: Pokud někdo něco naznačí, neberte to jako útok, ale jako příležitost.
  3. Reflexe: Zkuste si všimnout, jak reagují ostatní. Ucouvají, když mluvíte, nebo si raději sednou dál?

👉 Sebezkoumání je důležité: A právě zpětná vazba je způsob, jak si navzájem pomáhat. V našem videobalíčku najdete i tipy, jak přijmout kritiku s nadhledem a otočit ji ve svůj prospěch.

A přímo na webových stránkách se můžete zdarma podívat na ukázku pracovních listů, jak přijímat zpětnou vazbu- stačí se podívat na ukázku pracovních listů, ebooku i ukázku videoprogramu. Prohlédněte si náš videokurz zde.

Komentáře
  1. Jana Dráteníková napsal:

    Chudák Richard. Já bych se asi propadla hanbou, kdyby mi to někdo řekl. Nebylo by lepší prostě se s tím smířit a neřešit to?

    • Michaela Daňková napsal:

      Jasně, úplně rozumím, že to pro Richarda muselo být nepříjemné. Jenže když jeden člověk ovlivňuje pohodu celého týmu, je fér to řešit. Klíčem je citlivost – a ne čekat, až si všichni kolem začnou brát home office.

  2. Iva Hrachovcová napsal:

    Tak tohle je přesně ta dnešní přecitlivělá doba! Dřív by mu někdo prostě řekl: ‚Hele, kámo, smrdíš!‘ a bylo by to vyřešený.

    • Michaela Daňková napsal:

      Hele, tohle chápu, ale ruku na srdce – kolik lidí fakt snese, když jim to někdo vpálí takhle na férovku? Většina by se urazila nebo si myslela, že jde o útok. A pak je ve vzduchu dusno. Proto má smysl hledat způsob, jak to říct tak, aby se to fakt změnilo – a ne aby se Richard zabejčil a smrděl dál naschvál.

  3. Karel Weber napsal:

    Tuhle situaci jsem zažil na vlastní kůži – měl jsem kolegu, co to fakt neřešil. Ale nakonec to vygradovalo tak, že mu lidi začali nechávat anonymní vzkazy na stole. Myslíte, že to pomohlo?

    • Michaela Daňková napsal:

      Uf, anonymní vzkazy jsou cesta do pekla. Jasně, kolega si asi uvědomil, že je něco špatně, ale pravděpodobně spíš cítil ponížení než motivaci něco změnit. Líp funguje přímý, ale citlivý rozhovor. Když se to dobře podá, není to takový šok – a hlavně to vede k řešení, ne k tichý válce v kanceláři.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů