Jak zvládnout vztahy s dospělými dětmi: 7 praktických tipů pro rodiče

S rodinou je to trochu problém. Bez ní nejsme nic, a někdy s ní je toho na nás moc. Rodina je jako smečka – „Kolik višní, tolik třešní.“ Každý jsme jiný, a navíc se měníme.

Když jsme byli dětmi, poslouchali jsme, a bylo to celkem jednoduché. Ale jak se z nás stávají dospělí, přicházejí naše vlastní nápady, názory a touhy. Často se dostaneme do situací, kdy naše představy narážejí na realitu. Potřebujeme podporu, ale nechceme být závislí. Rodiče mají své sny a představy, děti zase své. A i když to myslíme dobře, kdo to má vydržet?

Znáte ten pocit, když vaše dítě chce něco úplně jiného, než jste si představovali? Jak jste to zvládli vy?

Jako psycholožka a maminka dvou dospělých dcer, které už mají svůj život, se s vámi chci podělit o 7 tipů, které nám pomohly zvládnout tuto náročnou (a zároveň krásnou) etapu.

---

1. Radujme se z jejich nezávislosti

Vůbec to, že chtějí žít po svém, je radostná zpráva! Často slýchám od klientů:
„Kéž by se syn už odstěhoval. Je mu 30, stále bydlí s námi, a já si přeji, aby měl holku, rodinu, vnoučata…“

Separace a individuace (to je ten odborný výraz) jsou přirozené. Ano, někdy to bolí, ale znamená to, že jsme svou práci odvedli dobře.

„Jak jste se cítili, když vaše děti začaly dělat vlastní rozhodnutí? Bylo to pro vás těžké?“

---

2. Nechme je dělat to, co chtějí oni

Moje sestra pracovala vždy ve financích a dotáhla to daleko. Celá rodina si říkala, že je to přirozené – je pečlivá, analytická, má talent na čísla. Po letech mi přiznala, že chtěla být zdravotní sestrou, ale tehdy to nikdo nebral vážně.

„Dejme dětem svobodu vybrat si. I když jejich cesta vypadá jinak, než jsme si představovali.“

Místo výčitek zkuste říct: ‚Věřím, že najdeš svou cestu, a budu tě podporovat.‘

---

3. Nedodělali školu? Nevadí

Tohle je téma, které spoustu rodičů trápí. Máme pocit, že nedokončení školy je naše selhání. Ale co když to tak není?
Jedna klientka mi řekla:
„Všichni naši přátelé mají děti na prestižních školách. A moje dcera nedodělala ani českou vysokou.“

Vysvětlila jsem jí, že život je dlouhý. Školu si může dodělat později – pokud ji bude potřebovat. A pokud ne, možná najde jinou cestu, která ji bude těšit víc.

„Někdy děti potřebují více času – nebo úplně jiný směr.“

„V těchto situacích se často osvědčuje správná zpětná vazba – například, jak dítěti sdělit své obavy, aniž bychom ho demotivovali. Pokud vás zajímá více o této technice, náš kurz ‚Jak na zpětnou vazbu‘ obsahuje praktické návody, jak zpětnou vazbu dávat i přijímat v rodinném prostředí.“

---

4. Nemají partnera? Nechte je být

Jedna paní doktorka na kurzu si stěžovala:
„Můj syn jezdí na chalupu sám. Nemá přítelkyni ani kamarády. Určitě by byl šťastnější, kdyby měl kolem sebe víc lidí.“

Její kolegyně jí odpověděla:
„Jano, nech ho žít. Možná je v tom, co vypadá jako smutný život, šťastný.“

„Jak se cítíte, když vaše děti nemají partnery? Obáváte se o jejich štěstí, nebo je necháváte jít svou cestou?“

---

5. Neuklízejme jim v jejich novém bytě

Pomáháme dětem zařídit byt? Perfektní. Ale přichází s tím i velké riziko: představa, že to bude vypadat podle nás. Skříň plná vyžehleného prádla, čistý stůl, vynesený odpad… Ale víte, co? Třeba jim to vyhovuje jinak.

„Před návštěvou si připomeňte: ‚Jsem host, ne inspektor.“

„Nastavení hranic s rodinou je klíčové, abychom respektovali jejich autonomii a zároveň chránili své vlastní potřeby.“

---

6. Užívejme si společné chvíle

Každý má jiný rytmus. Některé děti s námi rády vyrazí na výlet, jiné preferují večer doma u filmu.
Můj synovec má s mamkou rituál: objednají si jídlo, doma ho sní a u toho sledují oblíbenou detektivku. A to mu stačí.

„Plánujte si společné chvíle, ale přizpůsobte se. Zážitek je to, co zůstává.“
„I během společných aktivit může být užitečné nabídnout zpětnou vazbu v rodině – například, jak si navzájem lépe rozumět nebo co bychom chtěli změnit.“

---

7. Nechme je, aby nás něco naučili

V práci tomu říkáme reverzní mentoring. Mladí učí starší. A funguje to skvěle!
Dcery mě naučily spoustu věcí. Třeba říkat „ano“ na nové příležitosti. Jedna z jejich oblíbených rad je:
„Když tě někdo někam pozve, běž. Příště už tě pozvat nemusí.“

„Jak se cítíte, když vám vaše děti předávají nové dovednosti nebo názory? Nechte se inspirovat.“

---

Závěrem: Rodičovství dospělých dětí je výzva

„Budování zdravých vztahů s dospělými dětmi není snadné, ale stojí za to.“

Je to vyšší meta. Už je nevychováváme, ale stále chceme, aby se měly dobře. Nemůžeme ovlivnit všechno, ale můžeme být oporou.

Chcete se naučit dávat zpětnou vazbu, aby posílila vaše vztahy? Doporučuji náš kurz ‚Jak na zpětnou vazbu‘. Získáte konkrétní rady, jak komunikovat v rodině s respektem a porozuměním.

Klikněte na „Jak na zpětnou vazbu“ a naučte se způsoby, jak zvládat složité rozhovory s láskou a klidem.

---

„Máte vlastní zkušenost? Napište nám do komentářů. Sdílejte své tipy a inspirujte ostatní rodiče!“ 

„Videoprogramy jsme tvořily společně s mými dospělými dcerami, což je… no, občas trochu rodeo. Když byly mladší, něco takového by vůbec nepřipadalo v úvahu. Vztah matky a dcer prostě funguje jinak – tehdy jsem byla šéfová, která ‚ví všechno nejlíp‘ (samozřejmě jen podle mě). Ale teď jsme partačky.

A upřímně, to neznamená, že je to vždy jednoduché. Často se spolu zasmějeme, někdy hodně. Ale jindy musím zatnout zuby a sklopit uši, protože holky mě dost často přivedou na to, že některé věci je potřeba dělat jinak. A víte co? Mají pravdu. Většinou. Všechno to ale děláme proto, aby to fungovalo a bylo to užitečné.

Pro ně to taky není žádná pohodička. Snaží se neztratit nervy, když se podruhé ptám na totéž, nebo když přemýšlím nahlas o ‚starých dobrých časech‘. Ale nakonec jsme společně do těch videí přinesly něco výjimečného – každý svůj pohled, své zkušenosti a někdy i svoje (zcela odlišné) názory.

A protože samy víme, jak důležité jsou rodinné vztahy, přidaly jsme do videobalíčků i situace jako ‚Jak komunikovat s tchyní‘ nebo ‚Jak přežít rozhovor s mámou‘ (z jejich pohledu). No, máme to zmáknuté. Většinou.