Jak říct pravdu, aniž byste někoho urazili: Praktické rady pro každý vztah

„Jak říct pravdu, aniž byste někoho urazili? Nebo jinak – jak sdělit pravdu tak, aby byla vyslyšena? To je otázka, kterou si klademe všichni. Pravda je složité téma – často máme pocit, že o ni nikdo nestojí, ani my sami. Nechceme ublížit těm, na kterých nám nejvíc záleží, a proto někdy působíme v citlivé komunikaci jako slon v porcelánu.

V práci to může být jednodušší. Nemáme tak silné emocionální vazby a mnozí z nás prošli kurzy na dávání zpětné vazby. Ale s přáteli nebo rodinou? To je úplně jiný příběh. Tady vstupují do hry hlubší emoce, osobní pouta a potřeba říct pravdu bez konfliktu.

Jsou to těžké rozhovory, které vyžadují citlivou komunikaci a upřímnost ve vztazích. Ale nebojte se – společně to zvládneme! Ukážeme si, jak efektivně zvládnout zpětnou vazbu s blízkými lidmi, a přidáme komunikační tipy, které vám usnadní každý rozhovor. Co kdybychom to společně zvládli?


Nepovedený příběh:

Než vám řeknu, jak na to, pojďme se poučit z mých vlastních chyb. Jedna z nich je o tom, jak jsem dávala zpětnou vazbu kamarádce. Znám ji dlouho, dobře, víme o sobě všechno. Rozvedla se, což pro ni bylo hodně těžké, protože to nebyla ona, kdo odešel. Našla si nového partnera, ale mně se zdálo, že ji využívá stejně jako ten předchozí.

Tak jsem jí to řekla. Jasně, že mile, po dvou skleničkách vína, s láskou a touhou, aby se ubránila dalšímu zklamání.

Jak se u toho cítila kamarádka:
Upřímně moc nemluvila, došla jí slova. Říkala, že to ode mne nečekala. Bylo vidět, že jsem jí ublížila, že jí to zranilo, že jí mrzelo, že jí nerozumím. Že jsem jí zklamala.

Jak jsem se cítila:
Lezlo to ze mě jako z chlupaté deky, ale přišlo mi nefér neříct blízkému člověku něco, co by mu mohlo zlepšit život.

A výsledek?
Kamarádka se urazila. Bylo vidět, že ji to zamrzelo, a od té doby už se nestýkáme.

Co z toho pro mě plyne:
Nemontuj se do věcí, do kterých ti nic není.

Co bych dnes udělala jinak:
Asi bych se zaměřila na poslech. Poslouchala bych, co prožívá, co ji trápí, jak se raduje z nového vztahu. A svoje „chytré rady“ bych si nechala pro sebe – pokud by si je výslovně nevyžádala.

A víte co? Myslím, že podobné chyby děláme všichni. Hlavní je, že se z nich můžeme poučit a příště to zkusit lépe.


Povedený příběh:

Že se mi zpětná vazba povedla, jsem si uvědomila až zpětně. Bylo to v rozhovoru s kamarádem, kdy jsem mu nic neradila, ale kladla otázky: „Proč to děláš? Co od toho očekáváš? Chce to od tebe někdo, nebo si to jen myslíš?“ Už si přesně nepamatuji, o čem jsme mluvili, ale za nějakou dobu mi sám řekl:
„Hodně jsi mi pomohla.“

Jak jsem se u toho cítila:
Normálně, dobře. Bylo to úplně přirozené, obyčejný rozhovor.

Co z toho pro mě plyne:
Často si ani neuvědomujeme, jak můžeme druhé ovlivnit – přivést je k jejich vlastní pravdě a udělat pro ně něco dobrého.

Tenhle moment mi ukázal, že někdy je největší pomocí dát druhému prostor najít si vlastní odpovědi.

5 tipů, jak říct pravdu, aniž byste někoho urazili

  1. Naslouchejte, než mluvíte.
    Než nabídnete zpětnou vazbu, naslouchejte. Věnujte pozornost tomu, co druhý člověk říká a jak se cítí.
  2. Používejte otázky.
    Místo kritiky kladte otázky, které pomohou druhému najít vlastní odpovědi. Tím podpoříte jeho sebeuvědomění.
  3. Vyjadřujte se konkrétně.
    Místo obecných poznámek buďte konkrétní. Řekněte, co jste viděli, slyšeli nebo zažili, aniž byste hodnotili.
  4. Zaměřte se na pozitivní úmysly.
    Ukažte, že vám jde o dobro druhého člověka. Například: „Chci ti říct něco, co by ti mohlo pomoci.“
  5. Sledujte neverbální komunikaci.
    Věnujte pozornost tónu hlasu, výrazu tváře a postojům. Pokud vidíte, že se druhý člověk uzavírá, zpomalte.

Komunikace: lekce, které si neseme z práce i rodiny

Když pracujete s rodinou, naučíte se jednu zásadní věc – zpětná vazba není jen o slovech. Je to o tom, jak k sobě dokážeme být upřímní, aniž bychom si ublížili. U nás doma (a v naší firmě) to občas pořádně jiskří. Když spolu tvoříme já a moje dvě dcery, zpětná vazba je každodenní součástí našeho života – a někdy pěkně těžká.

Právě z těchhle zkušeností vznikl náš videobalíček „Jak na zpětnou vazbu“. Sdílíme v něm to, co nám funguje – od pracovních rozhovorů až po ty domácí. Není to žádná teorie, ale reálné příběhy a tipy, které jsme vyzkoušely na vlastní kůži.

Možná se v některých příbězích poznáte. Možná si řeknete, že zpětná vazba je někdy zatraceně těžká – my víme, že je. Ale věříme, že s našimi tipy, zkušenostmi a trochou tréninku můžete dokázat víc, než jste si kdy mysleli.

Videobalíček „Jak na zpětnou vazbu“ najdete tady: Zjistěte více

Komentáře
  1. Gabriela napsal:

    Tohle je tak trefné! Hlavně ta část o tom, že někdy je nejlepší dát druhému prostor, aby si odpovědi našel sám. Přijde mi, že často máme tendenci „radit“, i když to druhý třeba vůbec nechce. Máte nějaký tip, jak se naučit být v takových situacích trpělivější?

    • Michaela Daňková napsal:

      Děkuji, Gabrielo, jsem ráda, že vás článek zaujal! Trpělivost je opravdu klíčová. Skvělý trik je zaměřit se na kladení otevřených otázek – třeba: „Co bys teď chtěla, aby se změnilo?“ nebo „Jaké řešení tě napadá?“ Tím dáte prostor druhému, a navíc vás to přirozeně udrží v roli pozorovatele, ne „radila“.

  2. Tomáš napsal:

    Musím říct, že ten nepovedený příběh mě úplně vtáhl, protože přesně něco podobného jsem zažil. Myslel jsem, že dělám správnou věc, ale druhý člověk se urazil. Myslíte, že je někdy lepší pravdu raději vůbec neříkat?

    • Michaela Daňková napsal:

      Tomáši, děkuji za sdílení! To je skvělá otázka. Někdy opravdu není potřeba říkat všechno – zvlášť pokud víme, že by to nepomohlo, ale jen ublížilo. V těchto situacích pomáhá zaměřit se na podporu a naslouchání, místo abychom nahlas říkali, co si myslíme. Pravda má svou hodnotu, ale také záleží na načasování a způsobu, jak ji sdílíme.

  3. Lucie napsal:

    Ta část o neverbální komunikaci mě hodně zaujala. Často se při rozhovorech zaměřuji jen na to, co druhý říká, ale vůbec ne na to, jak se přitom tváří nebo jaký má postoj. Máte nějaké tipy, jak si na to lépe zvykat?

    • Michaela Daňková napsal:

      Lucie, díky za skvělou otázku! Neverbální komunikace nám často prozradí mnohem víc než slova. Doporučuji si všímat malých signálů při běžných rozhovorech – třeba jestli druhý udržuje oční kontakt nebo jak reaguje na vaše slova. Postupně si to začnete uvědomovat automaticky. Můžete si to i trénovat – zkuste se při příštím rozhovoru soustředit jen na řeč těla druhého člověka.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů