Umělá prsa nebo umělé maso

Je zajímavé o čem sníme. Když se podívám na články na internetu, přepadá mě mindrák, že asi sním o úplně špatných věcech. Nechci umělá prsa, nechci umělé rty, nechci řešit, jestli mám dostatečně kulatý zadeček a co si tam mám píchnout.  A na internetu se dozvídám, že je spousta lidí, kteří mají pocit, že když budou mít dokonalé tělo, umělá prsa, vyplněné rty, napnuté čelo– tak teprve tehdy budou šťastní.  Sny o nových prsou jako o nejlepším dárku k 18tinám nejsou vůbec výjimkou.

O to více mě zaujalo, že Kateřina Marešová ve svých 18 letech sní o tom, že vyvine umělé maso. K jídlu a pro všechny. A že nejenom o tom sní, ale že na tom intenzivně pracuje. Chodí na střední školu, je v projektu Akademie věd, maká jako ďas a je nadšená. Když jsem se dívala na rozhovor s ní v DVTV, udělala mi obrovskou radost. Je pro mě nadějí, že máme kolem sebe spoustu lidí, kteří žijí a pracují pro své sny, které jsou prospěšné pro nás všechny. A kolem sebe určitě máme i mnoho dalších Katek a Kubů, a třeba si to ani neuvědomují, a my je můžeme podpořit. Kam jde pozornost, tam jde energie. Můžeme sledovat hledače nových prsou a nových rtů, nebo můžeme sledovat ty, kteří hledají i něco pro nás ostatní.

PS 1. Můj sen je být inspirací a podporou Katkám, Kubům a všem, kteří se snaží dělat věci pro sebe a taky věci pro druhé.

PS 2 Proti umělým prsům nic nemám. Plně podporuji všechno, co nám zvedne sebevědomí a udělá radost. Ale nechci, aby se můj svět zúžil jen na sledování takových věcí.