Teď už je to fajn, je to šťastně za námi.

Byla jsem na benzince a s paní jsme se daly do řeči. A ona řekla větu, která mi zněla v uších..“..“teď už je to fajn, je to šťastně za námi“. Chápu, je za námi stres, že bude málo řízků, jak se povede salát, jak zvládneme tchýni u stolu, co návštěvy u příbuzných, snad se bude líbit dárek. A taky už je za námi ten hezký pocit, jak sedíme společně a děti rozbalují dárky a dělají blbiny, a jsou nadšené, že opravdu dostaly, co chtěly. Asi nejsilnější zážitek pro mne letos byl, když nám bylo společně moc pěkně a nabídla jsem mamince, jestli nechce zůstat ještě další den, který nebyl v plánu. A když jsme viděla, jak je dojatá, uvědomila jsem si, že jsou věci, které si nemůžeme koupit, vynutit, vybrečet a ani vybojovat. Musíme je dostat. A taky jsem si uvědomila, že já jednou budu ve stejný pozici, jako je teď moje máma, a hodně bude pro mne znamenat, když mi moje dcery řeknou, zůstaň mami, jsi fajn. Taky jsem si uvědomila, že to není jen kvalitou toho druhého, ale i naším vyzráním. Jak my si ceníme čeho, jaké priority v daném období máme, kam jsme se dostali. Na začátku manželství jsem chtěla, abychom měli vánoce „jen pro nás“. Pak jsem byla ráda, že je tam s námi i naše máma, pak i tchýně, báječné vánoce byly s mojí sestrou a synovcem. A dnes bych byla nejradši, kdyby jsme byli dohromady všichni. Že bychom byli společně:)