Strach z Vánoc a jak z toho?!

Vánoce jsou pomalu přede dveřmi, a ne každý se na ně těší. I v našem pracovním týmu nebo v našem okolí může být hodně lidí, kteří se Vánoc obávají. Mají strach, jak zvládnou slavit první Vánoce bez někoho z rodiny. Jak dopadnou Vánoce, když tu budeme mít tchýni, se kterou moc nevycházím. Jaké to budou Vánoce, když je s námi poprvé nebude slavit naše dcera a my budeme u stolu jen sami dva? Letos nebudu mít děti u sebe, budou s exmanželem. Co když rodiče očekávají, že tam zase přijedeme, ale já bych chtěl zůstat s rodinou doma? Co když to dopadne jako loni, kdy se nemohlo cestovat a díky epidemii to bylo všechno složité. Jak zvládnu na Vánoce děti partnera/partnerky?

A na druhou stranu je spousta rodin, které se na Vánoce těší, děti počítají dny do Štědrého dne a všichni jsou šťastní. A samozřejmě jsou i radostná poprvé – poprvé Vánoce spolu, poprvé s naším miminkem, poprvé v novém bytě. A kdo se těší, tak o tom i rád mluví a sdílí detaily vánočních příprav.
Není jednoduché si zachovat chladnou hlavu a veselou mysl, když jsme v nějaké nestandardní situaci a neslavíme Vánoce v rodinném kruhu, a v naší domácnosti nezní veselý dětský výskot. Mediální masáž šťastných a bohatých Vánoc v kruhu nejbližších je v těchto dnech všudypřítomná a moc nám nepomáhá.
Co můžeme udělat pro své kolegy nebo podřízené, když je nečekají radostné Vánoce? Nemůžeme druhým dělat šťastné Vánoce, ale můžeme si udělat alespoň hezké předvánoční posezení v práci. Neformálně si popovídat, zasmát se, vyměnit si recepty na rychlé cukroví, které ještě stihneme. A funguje to, když se sejdeme online. Není to sice takové, jako když se projdeme městem, dáme svařák, zastavíme se, popovídáme si. Nebo když si v naší zasedačce uděláme pohodu, ale lepší něco než nic. Vždyť jsme to takhle měli loni taky a zafungovalo to.
Líbí se mi, co radí Dáša, terapeutka na krizové lince a můj zdroj moudrosti a laskavosti. Mluví o tom, že kritická chvíle je na Štědrý den cca od 16 do 18 hodin. To v televizi nic moc nedávají, pomalu se smráká a my vzpomínáme, jak jsme kdysi šťastní připravovali večeři a pomalu se rozdávaly dárky. A jde na nás nostalgie, smutek a emoce, se kterými si nevíme rady. Takže se zkusíme odpoledne, navečer nějak zaměstnat a odvést svoji pozornost. Vzít si knížku, něco poslouchat, zabavit se, naplánovat si činnost, která nás těší. A pak už je v televizi pohádka a jako by ta kritická část dne přešla.

Gábina mě zase naučila si dát na kuchyňskou linku skleničku s aperitivem a jen tak pomaloučku upíjet, zatímco pořád krájíte, strouháte, obalujete a slyšíte svoji tchýni brblat, jaký má těžký život.
Nevím, jestli bychom to zvládli časově nebo jestli to jde právě v naší rodině, ale hodně klientů i odjíždí jinam. U moře Vánoce nejsou tak cítit a můžeme to vzít jako hezký den naší dovolené.

Zažily jste nějaké Vánoce, které byly pro vás těžké? A jak jste se s tím vypořádali? Budu ráda za sdílení. misa.dankova2020@gmail.com


Hezký adventní čas,

Vaše Míša

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů