Mohu delegovat nahoru? Mohu dát mantinely svému šéfovi?

Jana je manažerka a vede tým 30 lidí. Byla téměř 6 měsíců bez šéfa, takže měla kromě své práce i práci, která spadá do gesce nadřízeného. Vytváření kontraktů, jednání s klienty a péče o ně – to jsou zásadní věci pro firmu, a to nepočká.

• Jana zvládla i valnou část práce svého šéfa.
• Jana výrazně přibrala a trpí bolestmi zad.

Během posledního měsíce se šťastně uzavřelo výběrové řízení na jejího šéfa. 

A nový šéf nastupuje příští týden. Hurá!

„No to budou strašný týdny – dělat svoji práci a dělat práci šéfa, protože logicky to nebude ze začátku schopen. 

A ještě mu být plně k dispozici, protože on nic neví, bude se ptát a někdo mu musí říct, jak se, co dělá. To bude peklo.“

Moje rada byla

• Domluvte si se svým šéfem, jak bude probíhat předávání činností, které má dělat on, a teď děláte vy. 
• Vysvětlete mu, v jaké jste situaci. Děláte svoji pozici a musíte zvládat urgentní činnosti jeho pozice (uzavírání rozběhlých smluv)
• A proto ho poproste, jestli byste se mohli dohodnout na tom, že mu budete denně k dispozici – pro všechny dotazy, seznámení s lidmi, systémy.

A sama navrhněte pevný čas – každý den.

Na čase se domluvte společně, ale myslete v první řadě na sebe. On zatím žádné konkrétní úkoly nemá, může se lépe přizpůsobit než vy.

• Nechte na něm, abyste probírali to, co pro něj bude podstatné – ať si sám říká, o čem chce vědět nejdřív, do jaké hloubky.
• Zeptejte se ho, jestli mu tento model bude vyhovovat a společně vylaďte optimální systém.
• A běžte se předem o tom poradit s ředitelem firmy, jestli je to za něj taky takhle v pořádku, a jak by si to „zaučování nového šéfa“ představoval on.  A jak vám může on sám „odlehčit“.
• Prostě DELEGUJTE NAHORU. Na svého šéfa a na šéfa šéfa.

A reakce Jany

• To si nemohu dovolit.
• Přece nemůžu svému šéfovi „dát určitý čas“ a pak ten den už šmitec.
• Musím mu být k dispozici, jak on bude potřebovat.
• Musí se to nějak vydržet a zvládnout.

A dala jsem svým čtenářům Newsletteru, což jsou většinou zkušení lidé, otázku, zda jim moje doporučení přijde MOC – dát novému šéfovi mantinely svého času a své pomoci nebo AKORÁT?

A dostala jsem zajímavé odpovědi

(Děkuji všem svým čtenářům, kteří napsali – a bylo jich hodně! A omlouvám se těm, které tady necituji.)

„Ahoj Míšo, Tebou navržený postup se mi zdá jediný možný, a to z více důvodů. 

Jednak samozřejmě jde o Jany přežití; když bude permanentně k dispozici, tak jak dlouho se to dá vydržet… ale také – a to se mi zdá skoro důležitější – dá svou žádostí o vymezený čas jasně najevo, že má práci, práce potřebuje svůj čas a taky, že má co předávat (= že ten nový šéf bude mít práci, že tam není jen tak pro funkci). 

Pokud je práce tolik, že mezitím může být k dispozici na vyžádání, tak asi tak vytížená není (omlouvám se za drobnou ironii, ale z role nadřízené vím, o čem mluvím). 

Nikdy nejdu za svými lidmi “kdykoliv”. Oslovím je, jestli se to hodí, a rovnou se i ptám, když ne, kdy to bude v pořádku. Vždy se dohodneme k oboustranné spokojenosti.

Chci Tě v Tvém plánu podpořit z toho důvodu, že dobře míněná ochota může působit kontraproduktivně, že nemám nic tak důležitého, co by se nedalo kdykoliv přerušit, sama tím trochu devalvuji svou roli v práci.“

Zuzana – 20 let v manažerské pozici

„Manažerské místo jsem měnil za svoji kariéru několikrát. A téměř vždycky to bylo tak – voják se stará, voják má. O co jsem si neřekl, to jsem nedostal a nevěděl. Kolikrát jsem ani nezažil někoho, kdo byl přede mnou a ani někoho, kdo ho zastupoval. 

Je to náročné, ale na druhou stranu takové hození do vody, nejlépe ukáže, co v člověku je.

A musím říct, že se já sám takhle dívám na lidi, kteří mi jdou na pozice. Jak si poradí sami, a ne že je někdo bude vodit za ručičku.“

Jirka – manažerské pozice ve výrobě

„Vůbec si nedokážu představit, že bych něco takového udělala! A Janě rozumím. Ono je to otázka jednoho, dvou měsíců, a šéf bude samostatný.“

Jana – 26 let ve firmě, samostatný pracovník

„Tak tomuhle nerozumím. Proč Jana dělala půl roku práci za svého šéfa? To bych já nikdy nedělala. Měla snad i jeho plat? Jak to firma mohla dopustit? Jak si to Jana nastavila, tak to má. Se mnou by se to firmě rozhodně nepodařilo.“

Klára – momentálně na Erasmu, studující

Můj závěr z mini „průzkumu“

• Zkušení manažeři považují za normální – dát mantinely svému šéfovi je pro ně jako profesionální přístup. 
• A zároveň když budete plně novému šéfovi k dispozici – co si o vás pomyslí? Že máte tolik času, tak málo práce?
• Zkušení lidé s tím počítají a jsou na to zvyklí.
• Lidé, kteří sami nevedou, se tohoto přístupu bojí. Bojí se „nebýt plně k dispozici“ – aby se nový šéf nenaštval, nezasedl si na ně a třeba je pak i nevyhodil.
• Pro mladé lidi to může být nepochopitelné. Není to fér, nemá to logiku, proč to budu dělat.

A zamyšlení, která nám z toho ještě vypadly:

• Každý si k nám dovolí tolik, kolik my mu dovolíme.
• Nechte na sobě dříví štípat – a pak se nemůžeme divit, že nemusíme mít valnou hodnotu. Pro sebe, pro šéfa, pro firmu.
• Jak se cítíme, tak se chováme. Když se chovám jako oběť – „co já mohu“ – obětí se stanu.
• Jak dlouho to mohu vydržet? A je to dobré pro mě to vydržet?

Koho baví si číst podobné situace z práce i z osobního života, inspirovat se a zamýšlet se nad věcmi – staňte se čtenářem Newsletteru. 

Stačí dva kliky – a už ve čtvrtek 7.30 hodin dostanete svůj první Newsletter do mailu.

Newsletter

.

Nastavení

Přepnout panel: Nastavení

Výsledkem tohoto půl roku je:

• Celé oddělení „jede“ na jedničku, daří se!

• Jana zvládla i valnou část práce svého šéfa.

• Jana výrazně přibrala a trpí bolestmi zad.

Během posledního měsíce se šťastně uzavřelo výběrové řízení na jejího šéfa. 

A nový šéf nastupuje příští týden. Hurá!

„No to budou strašný týdny – dělat svoji práci a dělat práci šéfa, protože logicky to nebude ze začátku schopen. 

A ještě mu být plně k dispozici, protože on nic neví, bude se ptát a někdo mu musí říct, jak se, co dělá. To bude peklo.“

Moje rada byla

• Domluvte si se svým šéfem, jak bude probíhat předávání činností, které má dělat on, a teď děláte vy. 

• Vysvětlete mu, v jaké jste situaci. Děláte svoji pozici a musíte zvládat urgentní činnosti jeho pozice (uzavírání rozběhlých smluv)

• A proto ho poproste, jestli byste se mohli dohodnout na tom, že mu budete denně k dispozici – pro všechny dotazy, seznámení s lidmi, systémy.

A sama navrhněte pevný čas – každý den.

Na čase se domluvte společně, ale myslete v první řadě na sebe. On zatím žádné konkrétní úkoly nemá, může se lépe přizpůsobit než vy.

• Nechte na něm, abyste probírali to, co pro něj bude podstatné – ať si sám říká, o čem chce vědět nejdřív, do jaké hloubky.

• Zeptejte se ho, jestli mu tento model bude vyhovovat a společně vylaďte optimální systém.

• A běžte se předem o tom poradit s ředitelem firmy, jestli je to za něj taky takhle v pořádku, a jak by si to „zaučování nového šéfa“ představoval on.  A jak vám může on sám „odlehčit“.

• Prostě DELEGUJTE NAHORU. Na svého šéfa a na šéfa šéfa.

A reakce Jany

• To si nemohu dovolit.

• Přece nemůžu svému šéfovi „dát určitý čas“ a pak ten den už šmitec.

• Musím mu být k dispozici, jak on bude potřebovat.

• Musí se to nějak vydržet a zvládnout.

A dala jsem svým čtenářům Newsletteru, což jsou většinou zkušení lidé, otázku, zda jim moje doporučení přijde MOC – dát novému šéfovi mantinely svého času a své pomoci nebo AKORÁT?

A dostala jsem zajímavé odpovědi

(Děkuji všem svým čtenářům, kteří napsali – a bylo jich hodně! A omlouvám se těm, které tady necituji.)

„Ahoj Míšo, Tebou navržený postup se mi zdá jediný možný, a to z více důvodů. 

Jednak samozřejmě jde o Jany přežití; když bude permanentně k dispozici, tak jak dlouho se to dá vydržet… ale také – a to se mi zdá skoro důležitější – dá svou žádostí o vymezený čas jasně najevo, že má práci, práce potřebuje svůj čas a taky, že má co předávat (= že ten nový šéf bude mít práci, že tam není jen tak pro funkci). 

Pokud je práce tolik, že mezitím může být k dispozici na vyžádání, tak asi tak vytížená není (omlouvám se za drobnou ironii, ale z role nadřízené vím, o čem mluvím). 

Nikdy nejdu za svými lidmi “kdykoliv”. Oslovím je, jestli se to hodí, a rovnou se i ptám, když ne, kdy to bude v pořádku. Vždy se dohodneme k oboustranné spokojenosti.

Chci Tě v Tvém plánu podpořit z toho důvodu, že dobře míněná ochota může působit kontraproduktivně, že nemám nic tak důležitého, co by se nedalo kdykoliv přerušit, sama tím trochu devalvuji svou roli v práci.“

Zuzana – 20 let v manažerské pozici

„Manažerské místo jsem měnil za svoji kariéru několikrát. A téměř vždycky to bylo tak – voják se stará, voják má. O co jsem si neřekl, to jsem nedostal a nevěděl. Kolikrát jsem ani nezažil někoho, kdo byl přede mnou a ani někoho, kdo ho zastupoval. 

Je to náročné, ale na druhou stranu takové hození do vody, nejlépe ukáže, co v člověku je.

A musím říct, že se já sám takhle dívám na lidi, kteří mi jdou na pozice. Jak si poradí sami, a ne že je někdo bude vodit za ručičku.“

Jirka – manažerské pozice ve výrobě

„Vůbec si nedokážu představit, že bych něco takového udělala! A Janě rozumím. Ono je to otázka jednoho, dvou měsíců, a šéf bude samostatný.“

Jana – 26 let ve firmě, samostatný pracovník

„Tak tomuhle nerozumím. Proč Jana dělala půl roku práci za svého šéfa? To bych já nikdy nedělala. Měla snad i jeho plat? Jak to firma mohla dopustit? Jak si to Jana nastavila, tak to má. Se mnou by se to firmě rozhodně nepodařilo.“

Klára – momentálně na Erasmu, studující

Můj závěr z mini „průzkumu“

• Zkušení manažeři považují za normální – dát mantinely svému šéfovi je pro ně jako profesionální přístup. 
• A zároveň když budete plně novému šéfovi k dispozici – co si o vás pomyslí? Že máte tolik času, tak málo práce?
• Zkušení lidé s tím počítají a jsou na to zvyklí.

• Lidé, kteří sami nevedou, se tohoto přístupu bojí. Bojí se „nebýt plně k dispozici“ – aby se nový šéf nenaštval, nezasedl si na ně a třeba je pak i nevyhodil.

• Pro mladé lidi to může být nepochopitelné. Není to fér, nemá to logiku, proč to budu dělat.

A zamyšlení, která nám z toho ještě vypadly:

• Každý si k nám dovolí tolik, kolik my mu dovolíme.

• Nechte na sobě dříví štípat – a pak se nemůžeme divit, že nemusíme mít valnou hodnotu. Pro sebe, pro šéfa, pro firmu.

• Jak se cítíme, tak se chováme. Když se chovám jako oběť – „co já mohu“ – obětí se stanu.

• Jak dlouho to mohu vydržet? A je to dobré pro mě to vydržet?

Koho baví si číst podobné situace z práce i z osobního života, inspirovat se a zamýšlet se nad věcmi – staňte se čtenářem Newsletteru. 

Stačí dva kliky – a už ve čtvrtek 7.30 hodin dostanete svůj první Newsletter do mailu.

Newsletter

.