Jak se natáčí Klíčová otázka?

Už o tom mohu mluvit. V létě jsem dělala poradce při natáčení Klíčová otázka Modrá pyramida, a dávala jsem z toho na sítě nějaké fotky. A vy jste se ptali, jaké to bylo.

1.      Natáčení trvalo den, ale předtím to byly týdny příprav. To jsem netušila. Až pak jsem pochopila, proč ta příprava musela být tak precizní. Protože na natáčení nebyl čas na improvizaci a nějaké ladění. 

2.      Štáb byl mladý, byla to sehraná parta profíků a každý tam měl svoji roli a místo. Kolikrát mě napadlo, že by bylo fajn, kdyby tohle bylo také ve firmě. Že každý má svoji odpovědnost, svůj jasný úkol, vládne pohoda, ale maká se naplno a na každého je vidět. Jan Hegar to celé vedl a fakt to šlapalo jako dobře seřízený stroj. A přitom v klidu.

3.      Pochopila jsem, že nejlíp pro projekt udělám, když budu zticha, čekat na pokyny, dát do placu nápad, ale neprosazovat ho (protože nedokážu dohlédnout celek), zeptat se – jak mám co dělat a být ready. Třeba jsem netušila, jak vést rozhovor na kameru. Já jsem vyšla ze své psychologické praxe, kdy se snažím lidi rozpovídat nebo si všímám jejich slov a pak s tím pracuji. Tady mi Honza jasně řekl – Takhle ne. Ty na kameře při rozhovorech nebudeš, takže ty položíš takovou otázku, aby daný člověk odpověděl celou větou, a to mělo samo o sobě pro diváka vypovídací hodnotu. Takže jsem byla spolu s Ondřejem Suchým nahazovač otázek, ale ne speaker v přímém přenosu.

4.      Dojalo mě, jak mile, s plnou pozorností se o všechny účinkující starali lidé, co měli na starosti i ty nejmenší detaily – klapku, kontrolu mikrofonů, kde stát, jak si sednout, líčení, catering, výběr a péče o aktéry, klíčoví lidé z marketingu Modré pyramidy, lidi reklamky atd., kteří tam asi ani pracovně nemuseli být, ale chtěli to vidět a podpořit. A pomáhali při všem, co bylo momentálně potřeba. Byla to taková trvalá, milá, laskavá péče, která dělala to, že já sama jsem se cítila jako ve wellness. Takový back office ve firmě – parťáci v záloze, bez kterých bychom neudělali nic. A ještě se tvářili, že tam vlastně nejsou. A samozřejmě vůbec nemluvím o zvukařích, kameramanech, osvětlovačích – všechny profese neznám a byla jsem překvapená, kolik lidí je na to potřeba.

5.      Řadu věcí, proč kdo co dělá, proč tam je třeba „kouř“ – vypadalo to, že je vše v mlze – to jsem pochopila a ocenila, až když jsem viděla celý film. A to nemám páru o tom, kolik práce to muselo být ve střižně, jaká práce se zvukem a další postprodukce.

6.      Když jsem zažila ten den na „place“, kolik lidí je do toho zapojených, kolik to stojí úsilí a určitě peněz, pochopila jsem, proč byla nutná precizní příprava a jaká je to odpovědnost, to mít na sobě, aby nakonec z toho něco bylo.

7.       Takže – jak jsem se cítila? Byl to úžasný zážitek, nahlédla jsem do nového světa a jsem za to moc ráda! A taky jsem si znovu uvědomila, že věk ani cokoli jiného není důležitější než osobnost toho člověka. Byli to milí, příjemní a laskaví lidé, kteří jsou oddáni tomu, co dělají a s pokorou se podílejí na tom, aby výsledek dopadl co nejlépe. Odcházela jsem obdarovaná. Děkuji.

Podívejte se jak Klíčová otázka dopadla. Budu moc vděčná za zpětnou vazbu.