Dokážete si představit život s jedním partnerem?

„Dokážete si představit život s jedním partnerem?“ tak to byla otázka, která hodně zahýbala skupinou. Bylo to v rámci experimentu Klíčová otázka, ve které jsem byla v roli experta – sociologa. Řada mladých lidí odpověděla NE (nebo nevím), udělali krok dozadu, že si to nedokážou představit. Pro někoho byla jasná volba – ANO. A bylo zajímavé i sledovat páry, které na experiment přišly spolu. Jeden z dvoje šel dozadu a druhý dopředu. A následovala jejich vzájemná diskuse nad daným krokem. A diskuse– vyslovená i nevyslovená – se mezi odehrávala nejen před kamerou, ale i cestou z experimentu.  

Jaká je naše vlastní životní zkušenost? Žijeme svůj život s jedním partnerem? Nebo „se nám to nepodařilo“? Je to štěstí mít jednoho partnera na celý život? Je to vlastně splnitelný cíl, když vidíme životy našich rodičů (a jejich rozchodů a rozvodů), našich přátel a lidí kolem nás? Je lepší zůstávat v partnerství, abychom splnili slib, který jsme si na začátku dali, nebo je lepší odejít, rozejít se a žít svůj vlastní život? Je to otázka štěstí, že najdeme toho správného partnera na celý život nebo je to práce na celý život? Můžeme to ovlivnit?

Když kolegové z experimentu navrhli tuto otázku, tak se mi zdála „divná“. Myslela jsem si, že většinová reakce – zvlášť v době polyamorie, několika pohlaví, neuzavírání manželství atd. – bude NE, nedokážu si představit život s jedním partnerem. Ale nebylo tomu tak. Hodně mladých lidí naopak mají představu o jednom životním partnerovi, a naopak byli překvapeni, že jiní to mají jinak. Jak to máte vy? A jak to mají vaši partneři? A víte, jak to mají vaše děti?